Život je krátký a touha bez konce

7. května 2012 v 16:02 | Alena Vorlíčková |  SPOLEČNÉ ČTENÍ
"Pak se náhle cítí klidný, skoro uvolněný, jako by byl působením odloučení méně přítomný v současném okamžiku než ve vzpomínkách na ten okamžik, a jako by všechno, co viděl, už bylo vytištěno na desce stříbřitých fotografií.

Jsou tak vytištěné mraky plující ve formaci nad Paříží, černé auto zaparkované na konci slepé ulice, dvě světlovlasé ženy vycházející z hotelu, Číňan házející drobty chleba holubům a jiný Číňan, netrpělivě obracející stránky svých kurzovních novin, aniž tuší, že i on je na obrázku."


Miluju klasickou literaturu, francouzskou nebo ruskou. Miluju knížky, kde věty navozují představy jako ve filmu, kde krásná slova tvoří ty úžasné věty, které mám chuť si opisovat do deníku. Milostný příběh o nekonečné touze odehrávající se hlavně v myšlenkách, představách a vzpomínkách. Miluju popisy různých míst v Paříži a ve Francii. A všechno to jsem našla v nové knize Patricka Lapeyra Život je krátký a touha bez konce.

Patrick Lapeyre, nar. 1949, je absolventem literatury na pařížské Sorbonně, profesorem francouzštiny na jednom pařížském gymnáziu a autorem sedmi (?) románů. První kniha mu vyšla v roce 1984 a Život je krátký a touha bez konce byl nominován v roce 2010 na tři nejvýznamnější literární ceny zároveň, získal Prix Femina.

Srdečně vás zvu k dalšímu čtenářskému dobrodružství. Těším se opět na vzájemné sdílení myšlenek a pocitů. Já začínám číst knihu znovu a ty nejgeniálnější věty si budu zapisovat sem a vy můžete taky.

Alena
Přidat komentář
 

Májové čtení

30. dubna 2012 v 16:47 | Alena Vorlíčková |  SPOLEČNÉ ČTENÍ

Májové čtení



Konečně přišel ten čas, kdy můžeme číst ve voňavé zahradě pod rozkvetlou třešní. Využijme rychle těchto zázračných chvilek, než brzy pominou. Pak se přesuneme s dekou někam na plovárnu.




Pro májový čas tu mám pro vás tuto nabídku:



Hynek z Poděbrad: Májový sen asi 5 stran

Erotická báseň královského syna, renesančního poety, diplomata a zhýralého milovníka.

Je opravdu tak pohoršující a oplzlá?



Patrick Lapeyre: Život je krátký a touha bez konce 230 stran

Francouzský román, který vyšel v roce 2010 a hned byl nominován na tři literární ceny (získal Prix Femina). Současný příběh svým zpracováním připomíná klasickou francouzskou (možná trochu i ruskou) literaturu. Více než ve skutečnosti se odehrává v hrdinových pocitech a myšlenkách. Úžasná atmosféra míst je přímo hmatatelná...




Budete mít čas a chuť se přidat?
Za Společné čtení se tu opět těším na milá setkání nad knihou.
Alena
Počet komentářů: 6

Obrázky z Vídně

9. dubna 2012 v 15:44 | Alma |  ŽENA VE FOTOGRAFII
Taneční studio




Přidat komentář

V dubnu čteme Sáru

4. dubna 2012 v 14:24 | Alena Vorlíčková |  SPOLEČNÉ ČTENÍ

Příběh Sáry Wittensbergové nám všem nastavuje zrcadlo, ve kterém můžeme spatřit bolavou část sebe sama. Na osudech jedné ženy a její rodiny s úžasem zjišťujeme, jak moc se náš život za posledních padesát let změnil.
Celý článek | Počet komentářů: 12

V jarních zahradách

2. dubna 2012 v 18:28 | Alma










Autorkou fotografií: Alma (Vlasta Ratislavová)
Počet komentářů: 5

Nabídka čtení na duben

1. dubna 2012 v 9:40 | Alena Vorlíčková |  SPOLEČNÉ ČTENÍ
Je 1. duben, venku sníh, mráz a ledový vítr. Tak tam ještě budem (v teple u kamen, v posteli, zachumlaní v křesle) a přečteme si zajímavou knížku. Ke společnému čtení nabízím opět dva tituly, abyste si mohli vybrat. Obě knihy jsem četla, ale ještě s nimi nejsem hotová, chci se k nim vracet, číst znovu a znovu, s někým sdílet zážitky a diskutovat.

Literární lístek - duben

Andrea di Robilant: Milenci z Benátek 365 stran
Kniha vypráví skutečný příběh tajné lásky benátského aristokrata a dívky, která nepatřila do stejných vrstev. Andrea a Giustiniana si vyměňují spoustu dopisů, v nichž si domlouvají schůzky ve vypůjčených pokojích, plánují tajný sňatek,, chtějí spolu uprchnout. Jedním z jejich důvěrníků je proslulý svůdník Giacomo Casanova, díky němuž se o příběhu vědělo už dávno. Část dopisů byla roztroušena na různých místech, kde s nimi pracovali badatelé. Tato kniha mohla vzniknout díky tomu, že autorův otec našel podstatnou část dopisů Andrey Memma Giustinianě Wynneové v rodinném palazzu v Benátkách a přiložil tak podstatnou část příběhu do skládačky. Ve vzájemné korespondenci se odráží nejen vášeň a zoufalství ze zakázané lásky, ale také společenská a politická situace v Evropě a atmosféra Benátek. Giustiniana je považována za jednu z prvních spisovatelek.

Zde kniha jen za 49 Kč!


Lubomír Müller: Světlo mé samoty. Příběh Sáry Wittensbergové 213 stran

V kulisách událostí let 1965 až 2010 se odvíjí hořko-sladké drama malé holčičky, dospívající dívky
a posléze i zralé ženy, jež vyrůstala v rodině s pocitem nechtěného dítěte. Ve třinácti letech je znásilněna na školním záchodě a trauma si nese celý žřivot. Přesto se vyšvihla vlastní pílí do prestižní společenské třídy ředitelů a manažerů, ale na vrcholu kariéry je stižena depresemi a selháváním organismu z nevyřešených traumat dětství. Žije s mužem, který nemá rád dotyky. Řešení jejího života jí svitne po čtyřicítce, když se zamiluje do někoho, kdo vypadá jako anděl zachránce. Přesto neví, jak dál a rozhodne se pro sebevraždu. Uskuteční ji, nebo jí osud připraví ještě jiné překvapení?

Více o knize i s ukázkou a recenzemi najdete na stránkách Knihy od Lubomíra Protože se s Lubomírem známe, všechny jeho knihy jsem četla a jsme stále v kontaktu, může tu být s námi čtenáři podobně jako v březnu Renata Štulcová.

Text a ilustrační foto Alena Vorlíčková
info@spolecnecteni.com www.spolecnecteni.com
Počet komentářů: 10

Mary Kay a péče o nás

25. března 2012 v 20:38 | Edith Holá |  MÓDA a KRÁSA
Nedávno jsem zažila svatební rituál. Ale o tom někdy jindy. Při volném povídání se nás budoucí nevěsta zeptala, jestli si má zaplatit vizážistku. Jasně, říkali vdané i ty ještě neprovdané. Říkala jsem si, jak je zvláštní, že pro každou ženu je to den D, ať je romantička nebo tvrďák. A přitom se ptá, jestli na tento svůj den, kdy bude princeznou si má dovolit být nejkrásnější.

Jak to pak tedy vypadá s naší denní péčí? Možná si to nedovolíme, jiná neví, jak na to, další se nějak našmrdlá a mnoho z nás je vychováno, že mýdlo a voda stačí. Co se zatím vším skrývá, ví jen každá dotyčná žena sama.

Kamarádka mi doporučila navštívit poradkyni na líčení a péči o pleť od Mary Kay. Šla jsem tam s pocitem, že zase mě někdo bude nutit být nalíčená, jak nechci, nebo mě dokonce bude nutit zaplatit přípravky, které možná nebudu chtít. Nakonec jsme si řekla, že to prozkoumám, když první porada je zdarma a třeba se to bude hodit na ženský blog Gaia. Byla jsem mile překvapena. Dýchla na mě pohoda a ne žádný tlak ze strany poradkyně. Paní Nikola svou práci má ráda. Ona miluje pečovat o svou pleť, tak to přenáší i na starostlivost o pleť jiné ženy. Dotýkala se jemně, nevnucovala, vytypovala správně, které barvy se ke mně hodí a intuitivně vytušila, které bych si ráda vyzkoušela. Když někdo svou práci miluje, tak je to znát. Uvolnila jsem se nakonec jsem prozradila, že vůbec neumím s tvářenkou a tudíž ji nepoužívám. Ale v mém věku už by to přeci jen oživení chtělo. Jemné, projasňující, ... Můj strach, že ze mne bude Marfuša, zmizel. V zrcadle jsem se sama sobě líbila. Bylo to podruhé v životě, co jsem si dovolila péči o pleť s nalíčením od profesionálky. Poprvé to bylo ... no jasně na svatbu.
Po přípravcích Mary Key jsem opravdu měla pleť znovuzrozenou. Po měsíčním používání by měla být vláčnější, hydratovanější, zmizet milia a podobné neduhy na pleti. Tohle není reklama, to je opravdu autentický pocit. Domluvila jsem se Nikolou, že si přijdu základní řadu na čištění pleti zakoupit.

Mary Kay nabízí k přípravkům nejen tuto první hodinu zdarma, ale i malý kurz líčení. Na každé hodině se naučíte líčení nějaké jiné části obličeje. Zkusíme s Nikolou vymyslet nějakou nabídku pro nejen ženy z Nedoklubka. Když si představím, že jsem po běžném porodu vypadala ještě rok jak bezdomovkyně, tak by možná ženám po porodech péče a milé popovídání s Nikolou dodali na sebevědomí a ženskosti a pomohli jim rychleji najít cestu zase k sobě a ne jen k miminku.

Nikola Babková na snímku
nezávislá kosmetická poradkyně
nikola.babkova@gmail.com
Počet komentářů: 9

Svěcení jara

25. března 2012 v 19:20 | Alma |  ŽENA VE FOTOGRAFII


Fotografie nafotila akademická malířka Jolanda Richter žíjící v Rakousku
jolanda.richter@gmx.at
Modelka: Irena Ratislavová
Počet komentářů: 5

Jarní nápady a otázky

21. března 2012 v 9:55 | Alma |  ŽENA VE FOTOGRAFII




Napadlo mne v přítomnosti začínajícího jara, že by stálo za to, vymést si v sobě. Možná i něco vyřezat. Přežité vlastnosti, nedůvěru, nepřizpůsobivost, nelásku.....

Vypadá to možná jako nějaké novoroční předsevzetí. Ale ne, je to jen způsobeno silou jarního slunce. Jeho teplo a jas nabíjí energií a dává sílu s chutí pokračovat v úsilí. V úsilí žít, přežít, překonávat, zůstávat. Přemýšlet, postupovat, míjet nepodstatné, neupadat do bezvědomí, žasnout a užasnout, otevírat nepoznané, vystoupat do výšek a dokázat klesat do údolí, ukrýt se sám před sebou , běžet pozpátku .......

Odehrává se náš život v částech či v etapách? Kdy jednotlivé části jsou méně důležité, než ty druhé, významnější? A jakou měrou se podílíme my na plynulém přestupu z jednotlivých stanovišť na další, dokonalejší?



Autorkou textů i fotografie: Alma (Vlasta Ratislavová)
Počet komentářů: 2

Nedělní chvilka poezie

11. března 2012 v 18:28 | Alena Vorlíčková |  SPOLEČNÉ ČTENÍ

Mám přítele. Není to můj milenec ani otec mých dětí. Není to jenom nějaký povrchní známý. Každý večer po těžkém dnu, když všechno ztichne a usne, čekám na jeho verše. Jsou jako ranní rosa, pramen živé vody. Občas se stane zázrak a někde hluboko se rozezní tajná zapomenutá strunka…


Možná vím co je láska
přesto nikdo mi nepoví
proč oheň v tobě třaská
a ve mně škraloup ledový

Možná vím co je láska
když srdce své odmykám
a třeba rovná k němu stezka
bloudím a jdu bůhví kam

Možná vím co je láska
viděl jsem v poušti rozkvést růži
a z oblohy jak slétla kráska
k Malému princi v šagrénové kůži

Možná vím co je láska
a ty to možná taky víš
na tváři patří jí nejedna vráska
a v těle plamen v němž uhoříš


Dlouhá je cesta
za tvými rty
tak dlouhá
že konce snad nemá
až jednou k nim dojdu
řekneš mi Líbej mě
anebo zůstaneš
jak ryba němá?

Do očí osudu
nemá se dívat
nač tedy vědět
zda budeš mě chtít
pokud si budeš přát
se mnou se líbat
nečekej na zítřek
ten nemusí být

Lubomír Müller není ani můj milenec, ani tajný ctitel. Na jeho něhu a vášeň čekají každý večer desítky všedním dnem unavených duší. A každá z nich si s radostí nebo melancholií vychutnává svou chvilku poezie.

Verše a fotografie Lubomír Müller (spisovatel, hudební skladatel, fotograf, režisér, cestovatel...)
Počet komentářů: 7

Další články

Kam dál