Deborah Rodriguez: Kavárnička v Kábulu

10. září 2015 v 15:23 | Edith Holá |  Společné čtení a recenze knih
Kniha "Kavárnička v Kábulu" se v Anglii držela po celý rok 2012 na žebříčku bestsellerů. Naše tištěná média jí věnovala dvě recenze. Podle nich pokulhává po literární stránce a je pouze zajímavá tím, že přináší v příbězích pohled na běžný život v Kábulu a některé šokující informace.

Sama autorka Deborah Rodiguezová se v doslovu netají tím, že není spisovatelka, ale vypravěčka příběhů, které načerpala ve své kavárně v Kábulu, a s knihou jí románově pomohli knižní redaktoři. Tak to na světě chodí, někdo má příběhy a jiný je umí zpracovat. A jiný o tom pak napíše a zkritizuje to. Mě kniha lákala od chvíle, kdy jsem ji na pultech viděla, jen jsem se bála, že hrůzy z Afghánistánu nebudou emočně k učtení. Nakonec jsem si ji přeci jen zakoupila. Vzhledem k uprchlické vlně mě čím dál více zajímá, jak žijí, co si doopravdy myslí afghánští obyčejní lidé. Také mě zaujalo, že je to z pohledu žen.

Mám hodně ráda, když se v knize objevuje mystika. Nejstarší z pětice žen Háladžán, majitelka budovy, ve které Američanka Sunny vybuduje kavárnu, je moderní žena, která pod čokidorem tají nejen milostné dopisy, nosí ryflovou krátkou sukni a pod šátkem ostříhané vlasy, neumí však číst, ani psát, ale verše mystika Rúmího ji provází téměř od rána do večera. I přestože je to stará žena, má k toleranci, respektu a lásce blíž než její mladý syn. Ahmed je zřejmě prototyp afghánského muže zmítaného tím, že by chtěl dodržovat tradice a vyžaduje to i po své matce a okolí, na druhou stranu by chtěl svobodněji dýchat a milovat. Dobrosrdečná Sunny, provozovatelka kavárny, pomůže vesnické ženě, kterou koupili muži narkobarona, ale poté, co zjišťují, že je těhotná, ji zmlátí a vyhodí z auta. Těhotné ženě, byť je to vdova, hrozí v Kábulu smrt nebo doživotní vězení. Je šokující, jak se s ženami, které se jakkoliv vymkly tomu, co určují muži za morálku, zachází. Prostřednictvím další ženy, americké židovské novinářky Isabel, která si do kavárny přichází povídat s přáteli, se zase dostaneme do dílen narkobaronů, kde pracují opiem zfetované ženy a foukají opium svým miminkům rovnou do tváře, aby tolik necítily hlad. Jakékoliv vzepření se trestá. Každý den zmizí v Afghánistánu mnoho žen, říkají různé postavy v průběhu celé knihy. Na rozdíl od jednoho recenzenta jsem netušila, jak kniha dopadne. Takže mě zabití novinářky překvapilo. A ještě více, že to bylo při útoku sebevražedného atentátníka, mladého chlapce, kterého předtím viděla ve škole, na kterou tolik zahraničních neziskovek přispělo. Další ženskou postavou je Candace, bohatá, krásná a vážená žena diplomata, která se zamilovala do Afghánce, opustila manžela, svou zemi a v Afghánistánu pomáhá novému partnerovi získat od zahraničních neziskovek peníze právě pro chlapeckou školu plnou sirotků. Netuší, že tito kluci jsou ve skutečnosti výchovávaní k terorismu. Poté, co pochopí, že ji Wakíl pouze využívá, se vydává s Isabel pomoci ženám ve vězení. Všechno se tak dá do pohybu, aby nakonec vyústilo v dobrý konec. Domnívám se, že v realitě by zemřelo více lidí za pomoc ženám v Afghánistánu v době, kdy se Tálibán znovu pokouší převzít moc. Kniha dokázala zachytit rozporuplnost, kterou každý z nás vnímá. Na jedné straně krásná země a islám, který doslovně znamená mír, a na druhé stránce čte, že kavárna má vysokou zeď a u vstupu nápis "zbraně, prosím, odložte u vchodu", při jízdě autem po Kábulu se čtenář spolu s hlavní hrdinkou dívá na billboardy coca-coly a politiků na zdech, které jsou však děrované po kulkách, na trhu si může zakoupit nejkrásnější šaty světa, ale během sekundy může přijít o život.

V knize je pár míst, kdy si čtenář musí říci, že editor už neměl sílu nebo čas zasáhnout. Možná i překlad sem tam udělá z věty kostrbatou, ale rozhodně to je jen sem tam a neubírá to nic z toho, že kniha je skvělá, velmi dobře se čte a stojí za to si ji přečíst. Zase víc pochopíme, čím je muslimská duše zmítaná v dnešní době.

Vyprávění o holubicích u bílé svatyně s tyrkysově modrými kopulemi v Mazár-e Šaríf a zážitek Sunny na tomto místě, jakož i freska, kterou poté po několik dní kreslí na zdi okolo své kavárny, se vás dotkne. Bude se vám chtít v zemi bílých holubic na vlastní oči vidět modré kopule svatyně a potkat tam sedmou holubici, která je navíc požehnaná. Ne každý, kdo zmoudří, je požehnaný, je to pouze každý sedmý, kterému je vdechnuto duševno.

Po přečtení kavárničky v Kábulu jsem se díky prosté, ale hluboké Háladžán i já sama vrátila k útlé knížečce perského súfijského básníka a filozofa Rúmího. Kdysi mi ji doporučil buddhistický mnich. Na rozdíl od lidí v Afghánistánu žiju v zemi, kde si mohu číst mystické texty napříč náboženstvími a věřit, že islám by naplňoval svůj mírumilovný význam, kdyby...
Možná kdyby se i oni navrátili k mystice třeba právě islámského mystika Rúmího:

"Nepatřím k žádnému náboženství. Mojí vírou je láska a každé srdce je mým chrámem."

"Díky tvému světlu jsem se naučil, jak milovat. Díky tvé kráse, jak tvořit básně. Tančíš v mé hrudi, kde Tě nikdo nevidí, ale já Tě někdy zahlédnu a ten pohled se stává mým uměním."

"Žena je světlem boha."

Text recenze Edith Holá (moje články najdete rovněž na http://hola.blog.idnes.cz/ nebo http://edithhola.blog.cz/)


RODRIGUEZOVÁ, Deborah. Kavárnička v Kábulu. Praha: Argo, 2015, s. 317.
Autorka odjela v roce 2001 jako členka týmu humanitární pomoci do Afghánistánu. Otevřela Kábulskou škou krásy a stala se spolumajitelkou kavárny.
První kniha se jmenuje Kábulská škola krásy (2007)
Druhá Kavárnička v Kábulu (2011, česky Argo 2015)
Třetí autobiografická The House on Carnaval Strret (2014)
 

Vyhození bílých jedů

13. února 2015 v 20:32 | Edith Holá |  ZELENÉ ZDRAVÍ
Před deseti lety jsem musela začít zdravě žít během pár minut. Chtěla jsem otěhotnět a miminko je obrovská motivace, že? Kdo zažil, ví, o čem mluvím. Žena je schopna všeho:-) Ještě dnes si vzpomínám, jak mi lékař řekl, co všechno musím pro svou detoxikaci udělat, aby se spermie vůbec chtěla probojovat k vajíčku. Po šoku jsem jen s ironickým úsměvem řekla: "A to jsem si chtěla dát po odchodu od vás na nervy dortík."

V mé knize "O ženách a o lásce" stejnou zkušenost prožívá dvojice Ilona s Pavlem. I já jsem tehdy v noci vyhodila všechny bílé jedy z kuchyně. Manžel si ráno jako hrdina románu Pavel už kafe neosladil:-)

Odvaha vyhodit bílý cukr z domácnosti je tou první. A zdaleka ne nejodvážnějším krokem, i když to tak zpočátku vypadá:-).

Otěhotnět už nepotřebuji. Máme dvě děti. Dnes se znovu a dobrovolně vracím ke zdravějšímu stravování. Možná mi to vydží do konce života. Nejsem pod tlakem zvenčí, je to moje vnitřní rozhodnutí. Nejsem pod tlakem udělat to hned a všechno vyházet najednou. Udělám to opačně a krok po kroku.

V naší kuchyni už od dnešního dne nejhorší bílý jed nenajdete. Zase se s Vánocemi k nám dostal.

Od včera také jednu zdravou polévku denně s řasou Wakame. Řasy obsahují až 15krát více minerálních látek než zelenina. Řasy můžeme s úspěchem používat jako doplňkovou léčbu u všech nemocí, navíc mají i omlazující a zkrášlující účinky:-). Nevař to:-)

Není to nic těžkého. Sezónní zeleninu pokrájet (maximálně tři druhy, na fotu je dýně a petržel). Wakame velikosti známky na jednu osobu necháte namáčet ve vodě (někdo říká více hodin, já si pamatuji z kurzu, že stačí 15 minut). Přilét do polévky a dál vařit. Přidala jsem těstoviny (samozřejmě ne ty z bílé mouky) a rýži. K polévce jsme měli kváskový žitný chléb.

Mé osobní blogy najdete na tomto portálu edithhola.blog.cz a také na iDnes.

Něco o sérech na pleť

4. října 2014 v 19:08 | Edith Holá |  MÓDA, KRÁSA, DESIGN
Séra Mary Kay mám nejradši. Stačí kapička. Dobře se vstřebávají, takže nevadí ani vrstvení. Nanášejí se do tří minut od umytí obličeje, dokud je otevřený pór. Věděli jste to? Takže žádné nanesu jedno sérum s vitamínec C a pak si ještě doběhnu dopít kafe, poté si rozmažu rozjasňující a ještě dětem nandám triko, zvládnu denní sérum s faktorem 30 a kde je jsou ty ponožky? Nene, pěkně v klidu. Jedno sérum za druhým do tří minut. V klídku tak jako muži. Soustředit se na jednu činnost a ne být multifunkční dokonalá žena. To až po pěti krocích v péči o pleť.

A pokud Vám v drogerii tvrdí, že vám na pleť stačí hydratační nebo výživný krém, tak nemluví pravdu. Konzistence krému je hustší a do pórů se nedostane. Ošetří jen vrchní vrstvu pleti. A na tu je čas až po těch třech minutách. Takže po sérech teprve to triko dítěti, lok kávy, ponožky pro všechny a ... nanést hydratační krém.

Séra Mary Kay jsou šperky. Splňují třetí krok péče o pleť, kterým je výživa.

Chcete připomenout své pleti, co v nácti uměla? Přijďte vyzkoušet diamant mezi séry u Mary Kay. Sérum s vitamínem C. Čtyřikrát do roka dopřejte své pleti měsíční oživení a rozzáření pro stresu, nemoci, v namáhavém období. Čtyři ampulky, které buňkám připomenou, že uměly tvořit kolagen samy. Rostlinné přísady podpoří tvorbu elastinu, proteinu, který pokožce dodává elasticitu neboli pružnost. A to vše ještě s vůní granátového jablka. Víte jak voní? Liftingovou kúru i s tímto sérem si můžete dopřát a vyzkoušet u mě ve studiu kousek od metra Ládví. Nebo přijedu s přípravky k Vám.

Na fotografii čtyři ampulky séra s vitamínem C nejvýše. Níže ostatní séra s účinky, které Vám ráda sdělím.
Můžete také nakupovat přímo se mnou na stránkách Mary Kay http://www.marykay.cz/dagmaredithhola
 


Prosba o pomoc s knihou na neoJIP

29. srpna 2014 v 13:40 | Edith Holá |  Společné čtení a recenze knih
Prosíme o pomoc.

Každý, kdo Nedoklubku daruje alespoň 109 Kč, přispěje částkou na jednu terapeutickou knížku (obálku vidíte na fotografii) a tím udělá radost a zároveň pomůže právě jedné mamince předčasně narozeného kulíška...Na 1000 knížek máme nyní rozpočet přes 100 tisíc korun a posbíráno zatím máme něco přes 70 tisíc (sbírka proběhla na Hithitu na podzim 2013).
Moc prosíme, dáte to s námi společně dohromady?
Účet 252793609/0300 variabilni symbol 201407, do textu pro příjemce napište heslo Terapeuticka knizka... Děkujeme předem! Nedoklubko
Na fotkách vidíte náhled obálky knihy a níže obsahu knihy. Tisk byl pozastaven právě z důvodu, že nechceme v knize články vymazávat, ale doufáme, že potřebnou částku vybereme. Je možnost mít také v knize inzerát, viz ceník na facebooku Pohádek pro kulíšky.
Další informace také na facebooku Nedoklubko
nebo na info@nedoklubko.cz,
Edith.Hola@seznam.cz

Blog Pohádek pro kulíšky zde

Web Nedoklubka zde

Další proměna na hodince krásy s Mary Kay

9. května 2014 v 21:36 | Edith Holá |  MÓDA, KRÁSA, DESIGN
Milé dámy, tohle není photoshop, ale zázračný minerální pudrový make-up od Mary Kay, který vypadá přirozeně, vítr ho nesfoukne a nechodí kilometry před Vámi. Na obličeji téměř není vidět a přitom zakryje všechny neduhy.

Klientce vyloženě sedl.

Před nalíčením




Dnes jsem měla tři hodinky krásy. Při jedné mi pomáhal i Matýsek a pudroval. Přijďte vyzkoušet, vyberu Vám pudr na míru. O víkendu je v mém salonku pro vás volno.


Proměny 1 (hodinka krásy s Mary Kay)

9. dubna 2014 v 20:38 | Edith Holá |  Mary Kay - proměny
Zamilovala jsem se již víc jak před rokem a půl do kosmetiky Mary Kay. Nakonec jsem se rozhodla, že to co dává mně, chci učit i jiné ženy. Na hodinkách krásy - a já dodávám i relaxu - jim vyberu přípravky, které padnou na míru jejich pleti a samy si je vyzkouší. Zažijí na vlastní kůži, jak o svou pleť pečovat a jak vybrané přípravky působí. Ženy začnou popisovat to, co jsem na své první hodince krásy zažila i já. Znovuzrození pleti, její jemnost, téměř miminkovskou hedvábnou tvář. Také společně opečujeme ruce. I o ty je potřeba se starat. Zapomínáme na ně a přitom je potřebujeme. Hebké k saténovému pohlazení.

Nakonec ženu proměním lehkým denním líčením, které si zároveň může vyzkoušet sama a naučit se tak jednoduché triky, jak se líčit, projasnit a rozzářit. V knize "Ženy, které běhaly s vlky" se v jedné kapitole hovoří o právu ženy rozkvést, které je často zamrzlé, netušené,... Našla jsem "práci", kde to ženy učím, společně to objevujeme a nalézáme.

Odmala každé holčičce říkejte, že má právo rozkvést a zářit. Říkejte to i své vnitřní holčičce.

Z každé ženy, která ode mne odchází mám radost a jsem nabitá jejím znovuobjeveným sebevědomím stejně jako ona.

První proměna



Pronásledují mne všechny odstíny fialové

15. března 2014 v 19:34 | Edith Holá |  MÓDA, KRÁSA, DESIGN
Když jsem se včera rozhléla po salonu, kde jsem měla možnost pár ženám ukázat, jak o svou pleť lépe pečovat, tak jsem náhle viděla kolem sebe samé odstíny fialové. Lila, ametyst, purpur,...
Jako kdyby mě po víc jak tři roky pronásledovaly. Mám je na sobě, v uších, na očích, na obálce svého prvního románu, purpurová je barva kulíšků, tyto tóny zřejmě milovala i Marie Kay Ash, a proto je všude a na všem Mary Kay.

Když jsem zakládala svůj osobní blog v červenci 2010 milovala jsem barvy dooranžova, zlata, béžové. Kdo můj blog nezná, může se na jeho design mrknout zde. Takový byl roky před tím i můj šatník. Oranžová je barva bezpečí a vztahů. Někdy je člověk má okolo sebe i na sobě, aby přitáhl, co se mu nedostává. Možná uvnitř, možná z vnějšku. Kdo ví.

Co vlastně přináší do života barva fialová a jiné její odstíny? Co přináší purpur a neonová růžová v kombinaci s černým oblečením? Kdo ví.



Jak jde čas s fialovou a purpurovou...





















purpurová je barva předčasně naroezných dětí, 17.11. se po celém světě nasvěcují významné budovy fialovými barvami











na levandulku jako léčitelku všeho nedám dopustit
Purpurové ocenění od Nedoklubka
dvě klientky ze tří si včera přály příště nalíčit fialovými odstíny. Sama si líčím oči už několik týdnů fialkově:-)... Tak jdu objednávat

PF 2014

31. prosince 2013 v 16:03 | Edith Holá |  Redakce blog-magazínu Gaia
Věř svému procesu, odliv mnohé odnese a zůstane to jedinečné v jemném a teplém písku, říká jeden muž v mé knize, která by měla vyjít na čarodějnice v roce 2014. Jeho afirmaci posílám i vám všem. Kéž je rok 2014 inspirujícím a klidným...

Muž, který si hraje, nezlobí

28. prosince 2013 v 22:20 | Edith Holá |  Redakce blog-magazínu Gaia
Muž, který si hraje, nezlobí
Text: Edith Holá

"Tys nebyl s dětmi na lampioňáku?"
"Zapomněl jsem."
Kolikrát za poslední měsíce tohle slyšela?
"Adámek ale říkal, že jste ze školky odcházeli, když právě začínal průvod. Bylo mu to líto."
"Nevydírej přes děti, jo?"
"O co šlo tentokrát? Sebrali by ti hrabství Kobylisy nebo Ďáblice? Přestal bys být rytířem nebo princem?"
To už jsi přestal být dávno, došlo jí. Rozbrečela se. Ona, která plakat neumí.
"Přestaň mít nadstandartní emoce."
Slaná voda změnila směr. Během chvíle utvořila jezera na ramenou a pod poryvy ledového větru zamrzla. Okolo srdce udělala přehradu, ze které pravidelně upouštěla do břicha, podbřišku, celé pánve a nohou. Mokré stopy žalu za sebou hned sušila.
Vyhodili ho těsně před Vánocemi. "Je nám líto, váš post je moc drahý, šéfa už nepotřebujeme. Dohodneme se hodinově?" Nebyl problém. Už druhý den volali headhunteři. Desítky konkurzů, pohovorů, kol jako na prezidenta Ameriky. Když začínalo být jasné, že práci nesežene ani po půl roce, dodávala mu kuráž: "Přijde ta pravá, vždyť jseš dobrej, umíš plynně pět jazyků a deset pasivně, jsi jako papež.
"Ale překvalifikovanej," odpověděl skepticky.
Po roce se ozývali už jen minimálně. Byl moc drahý. Slevil z platu a tím byl podezřelý. Nikdo přeci nemůže jít pod svou úroveň. Jeden konkurz po šesti kolech vyhrál. Radoval se. Záhy však přišel email, že nevyhovuje firemní kultuře.
"Co to do prdele znamená?" zvolal od počítače.
Nevěděla taky.
Nezaměstnaný muž, to je peklo, říkaly všechny rozvedené a rozvádějící se ženy okolo. Řve, má deprese, začne chlastat. "A nejhorší je, když začne hrát hry," dodala Jolana. Vzpomněla si na její slova, když se na ni v celém vagóně usmívali muži s remotama v ruce. Začal advent a reklamní kampaň na dárky od on-line Ježíška zesílila. Mužní, krásní,... s očima zářícíma vzrušením. Co asi hráli, když je fotili? Minecraft, Stronghold,...?
Vždycky se vyhýbala chlapům, co hráli fotbal, doma leželi na sofa a čučeli… zase na fotbal. Gól!!! Představovala si, jak by sebou pokaždé trhla. S takovým by jí to nikdy nevyšlo. Co by dnes dala zato, aby manžel vzal míč a šel se syny čutat. Věděla, že sedí doma a hraje. Udělá si pětiminutový oběd s Vitanou. I za tu chvilku může někdo z jiného koutu světa zničit jeho vybudované město, ztéci hrad,... Děti vyzvedne ze školky a školy a nejkratší cestou domů. Zapnout počítač, vybrat si tvář rytíře a hrr na ně! Kluky už taky nakazil. Bleskový útok!!! Škubne sebou.
"Proč nejdeš stavět nebo obchodovat v reálu?"
"Nechci živnosťák. Neplatěj faktury a handrkovat se o každých pět tisíc nebudu. Já vás musím uživit," přelil na společné konto peníze na další měsíc ze spořicího účtu, který před pár lety pojmenovali "dostavba domku".
"Jsou jeho. On je vydělal," komentovala to starší kolegyně. "Ber to tak, že muž, který si hraje, nezlobí. Manažerů bez práce jsou prý plné Bohnice."
Jenže on si nehraje. Hraje. Chybí tam to zvratné si!
Když překročil rok a půl bez práce, už ho nepodporovala. "Jdi aspoň učit jazyky. Každá pětistovka dobrá. Nebo kamarád hledá do Fujilabu brigádníka na víkendy. Prodávat tě přeci baví, ne?"
"Nehledej mi pracovní terapii!" zařval a nasadil si sluchátka. Za chvíli německy domlouval strategii, jak zničit vesnici Vyšehrad a vydobýt zpátky Ďáblické panství. Opanovával postupně celou Prahu.
Odešla.
Za hodinu šel kouřit na zahradu. Při návratu procedil mezi zuby: "V našem týmu jsou i dvě ženské."
Asi chtěl, aby se nad sebou zamyslela.
"V kuchyni nesvítí světlo, prosím, můžeš ho vyměnit? Už jsem to říkala minulý týden."
"Zapomněl jsem, zítra to udělám."
"Proč ne dnes?"
"Mám moc práce."

Vrátila se z kanclu domů. Za dveřmi se přilepila k něčemu sladkému. Ještě v botech se vrhla ke šňůře na záchodě a zatáhla. Nikdo z jejích tří chlapů se doma už ani neobtěžoval splachovat. Téměř okamžitě zapálila vonnou svíčku. Grif měla nacvičený. V ponuré kuchyni, kde nesvítilo další světlo se pokusila uklidit nádobí do myčky.
"Tys měl dnes pohovor?"
"Ne."
"A včera, předevčírem, předpředevčírem?"
"Ne."
"To nemůžeš vyměnit ty blbý světla a každý dopoledne to tady aspoň trochu uklidit?"
"Nemám čas."
Led v ramenou řezal. Chtěl se rozšířit do hlavy.
"Do prdele, a co tady celej den děláš?"
"Co ti je do toho!"
"Ty..." Chtěla vyslovit to slovo, které nikdy ještě nepoužila. Ani teď ho nevysloví. "Vypni ten debilní počítač," zasyčela.
Zasmál se.
Led se rozšířil do plic. Namáhavě řekla: "Vypni ho, prosím tě, nebo to udělám já."
"Jooo! Mamííí, vypni hoooo!" hecoval starší syn.
Všechno je to špatně. Všechny ty sny o výchově, jak neudělá chyby, jak bude mít chlapa, který se bude dětem věnovat, na všem se dohodnou, bude ji inspirovat,... Přikryl si pro jistotu power rukou. Skočila a vyrvala kabely ze sítě. Led se na chvíli v jedné plíci rozpustil. Mohla dýchat volněji.

"Jak se máte?"
"Dobře, pane doktore, ty prášky zabíraj."
"Co manžel?"
"Pořád nepracuje. Už dva roky. Je překvalifikovanej. I když si údajně změnil životopis, nikde ho nechtějí. Hraje hry."
"To si nijak nepřivydělává?"
"Ne. Vlastně hraje jednu jedinou hru. Pořád. Do tří do rána. A celý den."
"To je moc špatný. To už ztratil i pracovní návyky. Ať přijde taky."
Večer mu řekla, že s ním chce psycholog mluvit. Byl to jejich společný známý. Mohl za ním zajít. Aspoň jako za kamarádem. Za tím posledním, co má, uvědomila si skepticky.
"Ty chceš, abych bral taky ádéčka jako ty? Já nejsem blázen. Já jsem v pohodě."
Ale já ne! Ty č..., srdce zledovatělo a slova v něm zůstala vytesaná.
"Už nám dochází prachy, co jsme měli na domek. Blíží se Vánoce a my nebudeme mít na dárky pro děti. A ty sis dal nejmíň rok dovolenou a hraješ tu zasranou hru. Rok jsem tě podporovala, ale pak už ne. Zničil si nám vztah svou závislostí..."
"Za to můžeš ty. Kdyby ses mi víc věnovala, nehrál bych." Ušklíbl se.
Zevnitř oka mráz nakreslil poupě. A jaké povinnosti má manžel?, pomyslela si. Růže ji zakryla sněhově bílými plátky půlku tváře.
"Tys prohrál sám sebe. Já už tě nechci," špitla a nevěděla, jestli z toho bude povodeň, která ji podemele nohy nebo ledová královna.

V adventu metrem přestala jezdit. Nechtěla vidět reklamy usměvavých mužů, co třeští oči na obrazovky a monitory se skvělými akčními hrami. Čekala na tramvaj a třásla se zimou. Přijížděla zase devítka, kterou nepotřebovala. Zastavila jí před nosem, otevřela svůj prostřední chřtán uprostřed reklamního minimalistického obýváku. Před dveřmi hrál chlapec se svým tátou xBox. Za dveřmi seděly na sofa dvě šťastné ženy. Pohledem i myšlenkou se zastavila u nich. Rychle by vám ty úsměvy zmizely, kdyby ten váš hrál celé dny. Tmavovláska se na ni otočila.
"Jolano!" zděsila se a vytřeštěně zírala na reklamní plochu umístěnou na tramvaji.
Kamarádka s úsměvem ala John Kennedy jejím směrem prohodila: "Pochop. Za reklamy na herní konzole se výborně platí a od toho mýho mi alimenty nestačí. A děti už naplnili schránku svých vánočních přání až po okraj. Znáš to."
Tramvaj zacinkala a odjela.

Rázně došla domů. Vysypala schránky obou svých dětí. "Tak kluci a kdyby Ježíšek mohl přinést jen tři dárky, jaké by to byly?"
Kluci zvážněli a horečně se přehrabovali vystříhanými obrázky z katalogů, vlastními kresbičkami a prvňáček i svými papírky s písmem ještě trochu doleva.

"Tabléét, nintendo wí účko, zlatý remout..."

Laskavý Nard

Kdysi jsem se na své první aromaterapeutické masáži dozvěděla, že nardem Marie potírala těsně před Velikonocemi nohy Ježíšovi. Některé prameny uvádějí, že i hlavu. Byl a je to velmi vzácný olej. Vzácné oleje si tenkrát lidé opravdu vtírali do vlasů. Masérka ho pro mě vybrala spolu s levandulí a s růží poté, co jsme si asi hodinu povídaly. Byla to léčivá masáž, zasahovala hluboko do nevědomých procesů a dávných map těla.
Včera mi při psaní přišel na mysl. Jeho některé schopnoti jsou úžasné. Jeho dar laskavosti jsem použila pro muže, kterého Sára potkává.
Olej z nardu bývá používán při masáži u lidí, kteří mají pocit, že bolest ve svém životě už nemohou unést. Uvolňuje dávné bolesti, které držíme v sobě. Pročišťuje, rozpouští bolest, odnáší pryč úsudek o sobě I o bolesti.
Tam kde chronické napětí a ztráta pozitivního sebeocenění vede k sebeodsuzování, může pomoci obnovit v éterickém duchu přístup šlechetnosti a lidské laskavosti.
Jako se u levandule říká, že je to pečující babička. Tak mě u nardu připadá, že je to laskavý otec. Nevím proč. Co napadá vás?

Autor článku: Edith Holá

Další články


Kam dál