Březen 2012

Mary Kay a péče o nás

25. března 2012 v 20:38 | Edith Holá |  MÓDA, KRÁSA, DESIGN
Nedávno jsem zažila svatební rituál. Ale o tom někdy jindy. Při volném povídání se nás budoucí nevěsta zeptala, jestli si má zaplatit vizážistku. Jasně, říkali vdané i ty ještě neprovdané. Říkala jsem si, jak je zvláštní, že pro každou ženu je to den D, ať je romantička nebo tvrďák. A přitom se ptá, jestli na tento svůj den, kdy bude princeznou si má dovolit být nejkrásnější.

Jak to pak tedy vypadá s naší denní péčí? Možná si to nedovolíme, jiná neví, jak na to, další se nějak našmrdlá a mnoho z nás je vychováno, že mýdlo a voda stačí. Co se zatím vším skrývá, ví jen každá dotyčná žena sama.

Kamarádka mi doporučila navštívit poradkyni na líčení a péči o pleť od Mary Kay. Šla jsem tam s pocitem, že zase mě někdo bude nutit být nalíčená, jak nechci, nebo mě dokonce bude nutit zaplatit přípravky, které možná nebudu chtít. Nakonec jsme si řekla, že to prozkoumám, když první porada je zdarma a třeba se to bude hodit na ženský blog Gaia. Byla jsem mile překvapena. Dýchla na mě pohoda a ne žádný tlak ze strany poradkyně. Paní Nikola svou práci má ráda. Ona miluje pečovat o svou pleť, tak to přenáší i na starostlivost o pleť jiné ženy. Dotýkala se jemně, nevnucovala, vytypovala správně, které barvy se ke mně hodí a intuitivně vytušila, které bych si ráda vyzkoušela. Když někdo svou práci miluje, tak je to znát. Uvolnila jsem se nakonec jsem prozradila, že vůbec neumím s tvářenkou a tudíž ji nepoužívám. Ale v mém věku už by to přeci jen oživení chtělo. Jemné, projasňující, ... Můj strach, že ze mne bude Marfuša, zmizel. V zrcadle jsem se sama sobě líbila. Bylo to podruhé v životě, co jsem si dovolila péči o pleť s nalíčením od profesionálky. Poprvé to bylo ... no jasně na svatbu.
Po přípravcích Mary Key jsem opravdu měla pleť znovuzrozenou. Po měsíčním používání by měla být vláčnější, hydratovanější, zmizet milia a podobné neduhy na pleti. Tohle není reklama, to je opravdu autentický pocit. Domluvila jsem se Nikolou, že si přijdu základní řadu na čištění pleti zakoupit.

Mary Kay nabízí k přípravkům nejen tuto první hodinu zdarma, ale i malý kurz líčení. Na každé hodině se naučíte líčení nějaké jiné části obličeje. Zkusíme s Nikolou vymyslet nějakou nabídku pro nejen ženy z Nedoklubka. Když si představím, že jsem po běžném porodu vypadala ještě rok jak bezdomovkyně, tak by možná ženám po porodech péče a milé popovídání s Nikolou dodali na sebevědomí a ženskosti a pomohli jim rychleji najít cestu zase k sobě a ne jen k miminku.

Nikola Babková na snímku
nezávislá kosmetická poradkyně
nikola.babkova@gmail.com

Svěcení jara

25. března 2012 v 19:20 | Alma |  ŽENA VE FOTOGRAFII


Fotografie nafotila akademická malířka Jolanda Richter žíjící v Rakousku
jolanda.richter@gmx.at
Modelka: Irena Ratislavová

Jarní nápady a otázky

21. března 2012 v 9:55 | Alma |  ŽENA VE FOTOGRAFII




Napadlo mne v přítomnosti začínajícího jara, že by stálo za to, vymést si v sobě. Možná i něco vyřezat. Přežité vlastnosti, nedůvěru, nepřizpůsobivost, nelásku.....

Vypadá to možná jako nějaké novoroční předsevzetí. Ale ne, je to jen způsobeno silou jarního slunce. Jeho teplo a jas nabíjí energií a dává sílu s chutí pokračovat v úsilí. V úsilí žít, přežít, překonávat, zůstávat. Přemýšlet, postupovat, míjet nepodstatné, neupadat do bezvědomí, žasnout a užasnout, otevírat nepoznané, vystoupat do výšek a dokázat klesat do údolí, ukrýt se sám před sebou , běžet pozpátku .......

Odehrává se náš život v částech či v etapách? Kdy jednotlivé části jsou méně důležité, než ty druhé, významnější? A jakou měrou se podílíme my na plynulém přestupu z jednotlivých stanovišť na další, dokonalejší?



Autorkou textů i fotografie: Alma (Vlasta Ratislavová)

Nedělní chvilka poezie

11. března 2012 v 18:28 | Alena Vorlíčková |  Společné čtení a recenze knih

Mám přítele. Není to můj milenec ani otec mých dětí. Není to jenom nějaký povrchní známý. Každý večer po těžkém dnu, když všechno ztichne a usne, čekám na jeho verše. Jsou jako ranní rosa, pramen živé vody. Občas se stane zázrak a někde hluboko se rozezní tajná zapomenutá strunka…


Možná vím co je láska
přesto nikdo mi nepoví
proč oheň v tobě třaská
a ve mně škraloup ledový

Možná vím co je láska
když srdce své odmykám
a třeba rovná k němu stezka
bloudím a jdu bůhví kam

Možná vím co je láska
viděl jsem v poušti rozkvést růži
a z oblohy jak slétla kráska
k Malému princi v šagrénové kůži

Možná vím co je láska
a ty to možná taky víš
na tváři patří jí nejedna vráska
a v těle plamen v němž uhoříš


Dlouhá je cesta
za tvými rty
tak dlouhá
že konce snad nemá
až jednou k nim dojdu
řekneš mi Líbej mě
anebo zůstaneš
jak ryba němá?

Do očí osudu
nemá se dívat
nač tedy vědět
zda budeš mě chtít
pokud si budeš přát
se mnou se líbat
nečekej na zítřek
ten nemusí být

Lubomír Müller není ani můj milenec, ani tajný ctitel. Na jeho něhu a vášeň čekají každý večer desítky všedním dnem unavených duší. A každá z nich si s radostí nebo melancholií vychutnává svou chvilku poezie.

Verše a fotografie Lubomír Müller (spisovatel, hudební skladatel, fotograf, režisér, cestovatel...)

Obyčejně neobyčejná žena

9. března 2012 v 22:31 | Alma |  ŽENA VE FOTOGRAFII

Jmenuje se Marta.
Jedna z mnoha žen, které se nezdají být ničím zajímavé. Denně vstává, vykonává své pravidelné rituály, pouští do místnosti oknem slunce, luští křížovky, povídá si se sousedy. Umí řídit automobil, chodí na výstavy a mnohé jiné.
Na první pohled banální příběh, ale:
Narodila se v minulém stolení a její rok narození končí na 2 labutí krky číslice 2.
Své přání řídit auto si splnila teprve nedávno jízdou po betonovém oválu polního letiště - peugeotem s automatickou převodovkou. Fotografie i moderní abstrakce výstavy neshledává nezajímavé, právě naopak. Je neobyčejná ve své obyčejnosti, laskavá, kamarádská. Nechá se fotit coby model, naslouchá čtení veršů, napodobuje pohyby gymnastických prvků při "hodině" gymnastiky. S pobavením očekává i pravidelnou "lekci výchovy" (samozřejmě s nadsázkou) jejího vlastního syna, aktivně reaguje na komická slovní spojení. Je zkrátka v obraze.
Naše setkání jsou plná legrace a zároveň nějaké křehkosti, podmíněného stavu "na hraně".
A já mám v sobě tichou tíseň z toho, co by se stalo, kdyby se jednou porcelánový hrneček, symbol pohostinnosti a laskavosti, rozbil.

Autorkou textů i fotografie: básnířka a fotografka Alma (Vlasta Ratislavová)


Míša Lískovcová a její šperky

9. března 2012 v 20:49 | Edith Holá |  MÓDA, KRÁSA, DESIGN
Šperky. Ženy se ve všech kulturách zdobily. Někde měly veškeré bohatství na sobě a ženich hned viděl, jak bohatou nevěstu si bere. Jinde se ženy prostě krášlily. Dnes je tomu také tak. Jsou období ženy, kdy šperky nenosí, ale většina se k nim vrátí. Decentním nebo naopak výrazným. Ne všechny máme na šperky od předních designérů a šperkařů. Na netu je tolik tvůrců nádherných a finančně dostupných nejen šperků, že mě napadlo udělat rubriku, kde vždy nějakého představíme. Trochu mi vadí, že když si koupím náušnice v nějaké obchodním řetězci, potkám je záhy na uších nějaké jiné ženy. Pokud byste také chtěli občas nějakou krásnou ozdobou a jedninou na světě, tak možná tato rubrika bude právě pro vás.


Dnes představujeme Míšu Lískovcovou, která je ochotna stvořit šperk přímo na míru.

Tajemná ženská duše

7. března 2012 v 17:19 | Alma Schumannová |  ŽENA VE FOTOGRAFII

Tajemná ženská duše
Stalo se vám někdy, že jste se ráno probudily v čistě převlečených peřinách, v povlečení sušeném na slunci v blízkosti lesa, řeky a polí? Všechny hlasy přírody byly nataženy do povlaku a v noci vyprávěly? Je to velký zážitek a funguje to pokaždé.

Hadí řasenka

7. března 2012 v 8:56 | Edith Holá |  MÓDA, KRÁSA, DESIGN
Na svém osobním blogu jsem v článku k rubrice pohledy z produkční práce psala o tom, že v redakci Esprit LN testujeme kosmetiku (je to designový měsíčník na křídovém papíře vycházející každou první středu v měsíci). Na testování jsem si vybrala hadí řasenku. Pojmenovala jsem ji tak.

Alma a žena ve fotografii

4. března 2012 v 23:02 | Edith Holá |  ŽENA VE FOTOGRAFII
Fotografka a básnířka na blogu vystupující pod jménem Alma se bude věnovat jako hlavní redaktor rubrice Žena ve fotografii. Občas jezdí i na několik měsíců do svého domku na Balkáně. Je to velmi odvážná žena. Její vyprávění o Balkáně si můžete přečíst na jejím blogu. Balkánský kohout časem vyjde i knižně. Článek o životě na Balkáně vyšel také v Reflexu. Alma vydala knihu básní Orologio a polvere.
Takže se můžeme těšit na fotografie a třeba i vyprávění o ženách cestovatelkách a ženách z Balkánu. Momentálně jí probíhá výstava v Třemošné.

Cílem tohoto blog-magazínu je propojovat ženy nejen na Blog.cz, takže pokud se vám rubrika zalíbila, můžete se jí rovněž věnovat nebo sem tam zaslat fotografii jako externí fotograf. Budeme radši za černobílé (sepii atd.) Také do rubriky Těhotné královny můžete zasílat fotografie.

Nyní už skrze fotografie promluví Alma.
Alma na Balkáně

Alma cestovatelka

V březnu čteme Mojmíra

1. března 2012 v 0:00 | Alena Vorlíčková |  Společné čtení a recenze knih


V březnu - měsíci knihy budeme společně číst knihu Mojmír/Cesta pravého krále a na této stránce sdílet své zážitky. Spolu s námi čtenáři tu také je a bude autorka Renata Štulcová, která nás pozvala na čaj a popovídání o vzniku tohoto monumentálního díla.


Renato, první otázka, která asi spoustu čtenářů napadne, je asi tato:
Kde se vlastně vzala inspirace k napsání Mojmíra?

S Mojmírem to bylo tak: Když jsem dopsala knihu Růže a krokvice a povedlo se, že ji dostala k ilustrování Renáta Fučíková, pracovala jsem v mysli na několika námětech. Jenže Renáta Fučíková právě nadšená z Růže a krokvice, jela besedovat do knihoven na Moravu. A tam se znovu potkala s notoricky známými moravskými pověstmi. Jak jezdila mezi městy, náhle se jí ty notoricky známé pověsti poskládaly jako puzzle a já od ní dostala mail. V něm mi psala, že by bylo krásné napsat příběh věčného krále Ječmínka, který se narodí moravskému šlechtici a tatarské princezně. Jak Ječmínek, tak tatarská princezna patří do moravských pověstí. A ten chlapec bude muset utéci z Moravy, aby si zachránil život. Vrátí se jako dospělý, jako král a ubrání Moravu před vpádem Tatarů v roce 1241.
Zamyslela jsem se, protože námět to byl skvělý, ale jen z námětu člověk knihu neuvaří. Představila jsem si nejméně dva roky tvrdé práce. Váhala jsem nad tím, jak se technicky povede, aby se z mladíka Mojmíra stal věčný král. Ale přesto všechno jsem námět od Renáty Fučíkové přijala a dala se do práce na rozvíjení hlavní a vedlejších zápletek příběhu, na vymýšlení postav, jejich charakterů, osudů, na vykreslování jednotlivých scén. Celá práce mi nakonec opravdu trvala dva roky. Mohu prozradit, že teprve po roce psaní jsem přišla na to, jak se z Mojmíra věčný král stane.

Jaký máš vztah k jižní Moravě?

No, jsem "Češka jako poleno" a Moravu a Slezsko beru k Čechám naprosto rovnocenně. Moravu mám ráda, je to moc krásná země. Ačkoli bydlím v Litoměřicích, na Moravu jsem se dostala několikrát během studií. Když jsem studovala geografii, byla Morava cílem našich exkurzí. Při studiu angličtiny jsem jezdila na anglickou dramatiku do Brna a pak jsem strávila tři neděle v Kroměříži na kurzu Britské rady. Vždycky jsem na Moravě byla spokojená. Jo, ještě musím dodat, že mě odjakživa fascinovala Jízda králů.


Podnikla jsi kvůli knize Mojmír nějakou studijní cestu - na Moravu, do Slovinska, do Benátek nebo do zemí ještě vzdálenějších?

Jak už jsem říkala, studovala jsem geografii, a to představuje i spoustu cestování. Všechna místa, která se týkají Mojmírova příběhu na Moravě dokonale znám. V Evropě mám procestovanou trasu, po níž Mojmír prchá s rytíři Templáři z Vlčnova do Benátek. Bohužel, od Benátek do Číny jsem už musela spoléhat na odborné knihy a mapy. Naštěstí byli jiní, kteří absolvovali Mojmírovu trasu: Marco Polo a po něm současný fotograf Michael Yamashita. Ten totiž jel po trase Marca Pola a vše zdokumentoval v neuvěřitelné publikaci a já měla to štěstí, že jsem ji objevila v naší knihovně. A samozřejmě jsem si pomáhala další odbornou literaturou. Také internet mi velmi pomáhal, když jsem potřebovala prozkoumat vzdálená místa třeba až v Persii (Íránu).
Na Moravu jsem se vrátila po dopsání příběhu. Vlčnov totiž zařadil divadelní inscenaci Mojmír do programu Jízdy králů 2011 a já účinkovala v inscenaci jako vypravěčka. Sama jsem ani nemohla uvěřit, že jsem se stala součástí Jízdy králů. Dodnes mi jezdí mráz po zádech, když si vybavím hlasy dívky a chlapce, kteří pronášeli na jevišti slova Mojmíra a jeho lásky Lady.

Renato, moc děkuju za milé pozvání a povídání, zbytek už bych nechala na našich čtenářích.




Milí čtenáři,

pokud se k nám chcete přidat a do společného čtení zapojit, máte (kromě čtení samotného) několik možností:
  • můžete psát komentáře
  • můžete poslat fotku se svým šálkem čaje (kávy), oblíbeným místem (křeslem, stolkem v kavárně, kupé ve vlaku atp.) a právě rozečtenou knihou
  • můžete pokračovat v rozhovoru s Renatou Štulcovou (budeme otázky i s odpověďmi přidávat k tomuto článku)

Přeju hodně krásných zážitků při čtení knihy i při vzájemném sdílení.

Alena



Jsou tu s námi:
Autorka Renata Štulcová - o Mojmírovi v článku Láska a věčnost
Edith Holá -autorka nápadu
Alena Vorlíčková - Pohádky pro společné čtení
Ilustrátorka a recenzentka Jitka Zajíčková - recenze knihy Mojmír
Ilustrátorka Petra Antonovová - Oringle