V březnu čteme Mojmíra

1. března 2012 v 0:00 | Alena Vorlíčková |  Společné čtení a recenze knih


V březnu - měsíci knihy budeme společně číst knihu Mojmír/Cesta pravého krále a na této stránce sdílet své zážitky. Spolu s námi čtenáři tu také je a bude autorka Renata Štulcová, která nás pozvala na čaj a popovídání o vzniku tohoto monumentálního díla.


Renato, první otázka, která asi spoustu čtenářů napadne, je asi tato:
Kde se vlastně vzala inspirace k napsání Mojmíra?

S Mojmírem to bylo tak: Když jsem dopsala knihu Růže a krokvice a povedlo se, že ji dostala k ilustrování Renáta Fučíková, pracovala jsem v mysli na několika námětech. Jenže Renáta Fučíková právě nadšená z Růže a krokvice, jela besedovat do knihoven na Moravu. A tam se znovu potkala s notoricky známými moravskými pověstmi. Jak jezdila mezi městy, náhle se jí ty notoricky známé pověsti poskládaly jako puzzle a já od ní dostala mail. V něm mi psala, že by bylo krásné napsat příběh věčného krále Ječmínka, který se narodí moravskému šlechtici a tatarské princezně. Jak Ječmínek, tak tatarská princezna patří do moravských pověstí. A ten chlapec bude muset utéci z Moravy, aby si zachránil život. Vrátí se jako dospělý, jako král a ubrání Moravu před vpádem Tatarů v roce 1241.
Zamyslela jsem se, protože námět to byl skvělý, ale jen z námětu člověk knihu neuvaří. Představila jsem si nejméně dva roky tvrdé práce. Váhala jsem nad tím, jak se technicky povede, aby se z mladíka Mojmíra stal věčný král. Ale přesto všechno jsem námět od Renáty Fučíkové přijala a dala se do práce na rozvíjení hlavní a vedlejších zápletek příběhu, na vymýšlení postav, jejich charakterů, osudů, na vykreslování jednotlivých scén. Celá práce mi nakonec opravdu trvala dva roky. Mohu prozradit, že teprve po roce psaní jsem přišla na to, jak se z Mojmíra věčný král stane.

Jaký máš vztah k jižní Moravě?

No, jsem "Češka jako poleno" a Moravu a Slezsko beru k Čechám naprosto rovnocenně. Moravu mám ráda, je to moc krásná země. Ačkoli bydlím v Litoměřicích, na Moravu jsem se dostala několikrát během studií. Když jsem studovala geografii, byla Morava cílem našich exkurzí. Při studiu angličtiny jsem jezdila na anglickou dramatiku do Brna a pak jsem strávila tři neděle v Kroměříži na kurzu Britské rady. Vždycky jsem na Moravě byla spokojená. Jo, ještě musím dodat, že mě odjakživa fascinovala Jízda králů.


Podnikla jsi kvůli knize Mojmír nějakou studijní cestu - na Moravu, do Slovinska, do Benátek nebo do zemí ještě vzdálenějších?

Jak už jsem říkala, studovala jsem geografii, a to představuje i spoustu cestování. Všechna místa, která se týkají Mojmírova příběhu na Moravě dokonale znám. V Evropě mám procestovanou trasu, po níž Mojmír prchá s rytíři Templáři z Vlčnova do Benátek. Bohužel, od Benátek do Číny jsem už musela spoléhat na odborné knihy a mapy. Naštěstí byli jiní, kteří absolvovali Mojmírovu trasu: Marco Polo a po něm současný fotograf Michael Yamashita. Ten totiž jel po trase Marca Pola a vše zdokumentoval v neuvěřitelné publikaci a já měla to štěstí, že jsem ji objevila v naší knihovně. A samozřejmě jsem si pomáhala další odbornou literaturou. Také internet mi velmi pomáhal, když jsem potřebovala prozkoumat vzdálená místa třeba až v Persii (Íránu).
Na Moravu jsem se vrátila po dopsání příběhu. Vlčnov totiž zařadil divadelní inscenaci Mojmír do programu Jízdy králů 2011 a já účinkovala v inscenaci jako vypravěčka. Sama jsem ani nemohla uvěřit, že jsem se stala součástí Jízdy králů. Dodnes mi jezdí mráz po zádech, když si vybavím hlasy dívky a chlapce, kteří pronášeli na jevišti slova Mojmíra a jeho lásky Lady.

Renato, moc děkuju za milé pozvání a povídání, zbytek už bych nechala na našich čtenářích.




Milí čtenáři,

pokud se k nám chcete přidat a do společného čtení zapojit, máte (kromě čtení samotného) několik možností:
  • můžete psát komentáře
  • můžete poslat fotku se svým šálkem čaje (kávy), oblíbeným místem (křeslem, stolkem v kavárně, kupé ve vlaku atp.) a právě rozečtenou knihou
  • můžete pokračovat v rozhovoru s Renatou Štulcovou (budeme otázky i s odpověďmi přidávat k tomuto článku)

Přeju hodně krásných zážitků při čtení knihy i při vzájemném sdílení.

Alena



Jsou tu s námi:
Autorka Renata Štulcová - o Mojmírovi v článku Láska a věčnost
Edith Holá -autorka nápadu
Alena Vorlíčková - Pohádky pro společné čtení
Ilustrátorka a recenzentka Jitka Zajíčková - recenze knihy Mojmír
Ilustrátorka Petra Antonovová - Oringle
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Irena Vančová Irena Vančová | E-mail | 1. března 2012 v 12:56 | Reagovat

Je to veľmi pekná stránka hned upúta.Na tuto stránku sa budem rada vracať a čítať ju .Iste sa budem snažiť prečítať tuto knihu.... môže byť zaujímavá a iste je tam kus historie.

2 Alena V. Alena V. | E-mail | Web | 1. března 2012 v 14:06 | Reagovat

Milá paní Ireno, těšíme se na vaše zážitky z četby. Ať se vám Mojmír líbí!

3 edithhola edithhola | E-mail | Web | 1. března 2012 v 21:25 | Reagovat

Skvělý rozhvor!

4 edithhola edithhola | E-mail | Web | 1. března 2012 v 21:26 | Reagovat

A fotka je nádherná!

5 Alena V. Alena V. | E-mail | Web | 2. března 2012 v 5:09 | Reagovat

[4]: Fotka je přímo od autorky Renaty Štulcové:-)

6 Renata Štulcová Renata Štulcová | Web | 2. března 2012 v 16:08 | Reagovat

[4]:

[5]: Ale ten obraz Paříže na pozadí je koupený. :-) Jinak se těším na povídání si o knize. Vždy mě fascinuje, jak to, co jsem měla na mysli, vyzní nebo nevyzní při čtení.

7 edithhola edithhola | E-mail | Web | 4. března 2012 v 12:15 | Reagovat

Jdu dnes koupit Mojmíra. V knihovně je všude vypůjčený:-(

8 edithhola edithhola | E-mail | Web | 7. března 2012 v 22:45 | Reagovat

Mojmíra už mám doma a čte se jedním dechem http://edithhola.blog.cz/1203/epilogove-muzy-kde-jste

9 Oringle Oringle | 8. března 2012 v 7:57 | Reagovat

Mně se knihu zatím nepodařilo sehnat:-(

10 Alena V. Alena V. | E-mail | Web | 8. března 2012 v 14:44 | Reagovat

Peti, to je mi líto. U nás doma se do čtení pustil manžel. To jsem překvapená.

11 Renata Štulcová Renata Štulcová | Web | 9. března 2012 v 8:12 | Reagovat

[9]: Tak to je mi taky líto.

12 gaia gaia | Web | 9. března 2012 v 19:31 | Reagovat

Doporučuji zakoupit přes internet, pokud není u Vás v knihkupectví. V knihovnách je vypůjčený.

13 Simlenka Simlenka | 16. března 2012 v 8:52 | Reagovat

tak já se zakoupením neměla problém, ikdyž je pravda, že měli jen jeden kousek, ale třeba u nás v knihkupectví (dobrovský) není problém, prodavačky ochotně objednají knížku, kterou chci a nemají ji skladem a nemusím pak platit poštovné :-)  Takhle si tam dnes jedu vyzvednout první díl nemetonburku, který jediný neměli :-)   Co se Mojmíra týká, je to úžasné čtení. Jsem lehce za půlkou, kdyby mě děti nechaly, tak jsem ji zhltla raz dva, ale bohužel... Hrozně se mi líbí ty deníkové ilustrace, ty otisky špinavých prstů a tak :D působí to hodně věrohodně a ke knížce to skvěle pasuje. Jediné, co jsem moc nepochopila jsou ty znaky u barevných ilustrací - o jejich rejstříku vím - ne že by mi vadili, jen to moc nechápu :-)

tak, jdu zarhnout prcka puzzlíkama a jdu pokračovat ve čtení, snad mě chvíli nechá :-D

14 Renata Štulcová Renata Štulcová | Web | 16. března 2012 v 16:18 | Reagovat

[13]: Ty znaky u barevných ilustrací jsou vlastně písmena z konce cesty. Cesta začíná u hlaholice na Moravě a končí v Číně. Proto ty znaky. Mongolové totiž čínské písmo používali. Svoje měli, ale nepříliš známé.

15 Simlenka Simlenka | 17. března 2012 v 8:22 | Reagovat

Aha, díky za vysvětlení - do konce mi ještě zbývá pěkný kus :-( ještě jsem chtěla napsat, že se mi hrozně líbí, jak Mojmír rozmlouvá ve snu s Ladou - na to se vždycky hrozně těším... naopak ty jeho stavy když létá mě až děsí, mívám o něj hrozný strach (ikdyž tuším, že to ještě nemůže skončit, tudíž se mu ještě nic nestane, tak jsem z toho vždy vystresovaná) ... pořád přemýšlím, jestli má nějakou schizofrenii nebo je to opravdové, nadpřirozené... A takovej krásnej víkend před náma, takže asi ze čtení nic nebude, vyrazíme s dětmi někam na kole :-)

16 Alena V. Alena V. | E-mail | Web | 18. března 2012 v 18:40 | Reagovat

Krásný nedělní večer všem čtenářkám a čtenářům Mojmíra. Zdravím zvlášť Simlenku a děkuju za postřehy z četby:-)

17 Simlenka Simlenka | 21. března 2012 v 8:10 | Reagovat

děkuji za přivítání :-) tak včera večer dočteno, musím trochu vstřebat dojmy... momentálně mě posedlo pátrání na netu po tom, jak to bylo doopravdy a co z toho už je pohádka, taky mě zajímají obrazy krajiny, kudy Mojmír projížděl... Myslím, že to není knížka na jedno přečtení, budu ji muset vzít ještě jednou, jeslti mi semtam někde něco neuniklo, jestli jsem vše pochopila správně... Nejsem si jistá tím koncem, Lada s Mojmírem si tedy vybrali cestu draka a ohniváka, ale mohli na sebe pořád brát lidskou podobu, ne? Proč mi to tedy přišlo, jako by se na konci knihy s ostatními loučili?

18 Renata Štulcová Renata Štulcová | Web | 21. března 2012 v 17:51 | Reagovat

[17]: Celá strana 281 vlastně vypráví o tom, že na sebe Mojmír vzal úděl věčného krále Moravy, narodil se v ječměni, on je tím Ječmínkem, ačkoli jsem schválně nikdy toto pojmenování pro něj nepoužila. Oni se loučí i neloučí, jak Mojmír vysvětluje. Každý je může najít. Kde je lze najít také Mojmír vysvětluje.
Jinak jsem při psaní používala z knihovny vypůjčenou knihu fotografa Yamashity, který šel po stopách Marca Pola. Nahlédnout do knihy se dá na této adrese. Stačí pak klikat na obr. Nejsou na webu všechny, ale něco jo.
http://www.michaelyamashita.com/#/Books/Marco Polo/1/

19 Renata Štulcová Renata Štulcová | 21. března 2012 v 17:52 | Reagovat

[18]: U Yamashity se musí kliknout do menu na BOOKs a vybrat knihu MARCO POLO.

20 Alena V. Alena V. | E-mail | Web | 22. března 2012 v 16:51 | Reagovat

Děkuju Simlence za postřehy a zvídavé otázky a Rantce za odpovědi. Musím se taky mrknout na odkaz a obrázky.
Při uklízení kabinetu jsem našla pracovní listy, které jsem kdysi vytvářela pro studenty k exkurzi do Olomouce.
Zkusím přepsat ty informace, které se vztahují ke knize:
1241 byla Olomouc obléhána Tatary, klášter Hradisko byl vypleněn - několikrát literárně zpracováno: Rukopis královédvorský (epická skladba Jaroslav), J.K. Tyl: Tataři u Holomouce, Sofie Podlipská: Jaroslav ze Šternberka.

21 Alena V. Alena V. | E-mail | Web | 22. března 2012 v 16:54 | Reagovat

Chán Kublaj měl krásnou dceru, která se vypravila s malou družinou do západních zemí, aby poznala cizí mravy. Němci zlákáni jejím drahým šatem a skvostnými šperky, ji přepadli, oloupili a ubili. Když se o tom dozvěděl chán Kublaj, vypravil veliké vojsko. Tataři zvítězili nad vojsky ruskými a polskými a vtrhli na Moravu. Král Václav I. poslal Moravě na pomoc silné vojsko, v jehož čele byl Jaroslav, později označovaný jako pán ze Šternberka. Dlouho hájil obleženou Olomouc, až konečně tatarská vojska porazil a vyhnal ze země.

22 Renata Štulcová Renata Štulcová | Web | 24. března 2012 v 19:31 | Reagovat

[20]: [21]:
Báseň Jaroslav jsem si nastudovala už v roce 2005, než jsem začala psát třetí díl Nemetonburku. Tenkrát jsem ji ale četla kvůli taktice boje našich předků, protože jsem vymýšlela válečné boje s Avary v pravlasti Slovanů. Netušila jsem, že za několik let budu psát Mojmíra a znalost této epická skladby se mi bude hodit. Prostě děvčata Hanka s Lindou mi velice pomohly :-) jak praví Svěrák se Smoljekem.

23 Alena V. Alena V. | E-mail | Web | 24. března 2012 v 21:38 | Reagovat

To jsou bezva holky :D :D :D

24 edithhola edithhola | E-mail | Web | 24. března 2012 v 23:03 | Reagovat

Holky, já jsem nejdříve musela zhltnout Rafaelovu školu. Dokonce až tak, že jsem usínala až dlouho po půlnoci. Žádná kniha od Renaty zřejmě není na jedno čtení. Protože hltám příběh a už při něm je mi líto, že to důležité, co potřebuji promyslet zanedbávám, protože potřebuji vědět, jak to dopadne. U Mojmíra jsem teprve, jak mu templáři pomáhají utéci. Ale budu už teď číst každý večer. Zatím jsem si hlouběji odžívala smrt jeho matky. Došlo mi, jak dříve děti často viděly takové hrůzy.

25 Renata Štulcová Renata Štulcová | Web | 25. března 2012 v 21:18 | Reagovat

[24]: Já musím přiznat, že i pro mě to bylo těžké odžívání emocí. Když pak jsem měla knihu dopsanou a četla ji pořád dokola a upravovala, tak dole na straně 251 jsem nebyla pokaždé daleko od toho, že popadnu noťas a mrsknu jím o zeď.

26 simlenka simlenka | 28. března 2012 v 12:24 | Reagovat

ale ona ta děvčata jsou vlastně chlapci, ne? :-D ... já musím říct, teď už jsem přečetla třetí knížku (mojmír, rafaelku a 1. díl nemetonburku), že Mojmír je nejlepší... nejlíp se mi četl, přišel mi perfektně propracovaný a prostě nádherný... Rafaelka a Nemetonburk jsou hodně dobré, čtou se dobře, ale občas mi chybí širší popis - vím, že jste, Renato, někde říkala, že nemáte ráda sáhodlouhé popisy, ale mě třeba zarazilo, jak se Marina rychle smířila s tím, že je víla... asi bych čekala širší rozpitvání jejích pocitů :-D ale nic to nemění na tom, že se to četlo parádně, jen to někdy na mě bylo moc hrrr... u Nemetonburku mě momentálně nenapadá žádný příklad, ale vím, že mě to asi ve dvou-třech příkladech napadlo taky, že by to šlo více rozepsat - ale je to jen můj pocit, neberte to jako nějakou vážnou kritiku, protože všechno to jsou výborně napsané a poutavé knížky... Teď jsem si dala pauzu a čtu Lichožrouty :-D ale už jsem včera nakukovala do druhého dílu Nemetonburku, tak nevím jak dlouho mi lichožrouti vydrží, jestli je zase neodsunu :-D ... Růži a Krokvici si nechávám na konec, na tu se totiž těším nejvíc a já se těším ráda :-)

27 Alena V. Alena V. | E-mail | Web | 28. března 2012 v 15:22 | Reagovat

Právě jedu do knihovny, knížku Růže a krokvice už mám měsíc zamluvené, právě bereme středověk v Čechách, tak by se mi to i hodilo... Držte palce:-)

28 Renata Štulcová Renata Štulcová | Web | 28. března 2012 v 18:30 | Reagovat

[26]: Vůbec se nezlobím, naopak souhlasím. Sice nemám ráda rozvleklé popisy, ale ve všech knihách jsem je zpočátku měla mnohem delší. Dokonce jsem měla i delší prožívání hrdinů v různých situacích. Jenomže nakladatelství určují kolik stran kniha může mít, a aby mohly ty knihy vyjít, muselo se krátit. :-( Srdce mi občas krvácelo. V třetím díle Nemetonburku jsem musela zkrátit měsíc před tiskem 50 stran!!! Hrůza. Vím tam o několika věcech, které měly být více vysvětleny. Dodneška mě to mrzí. Jsem zvědavá, jestli se vůbec podaří vydat Rafaelovu školu trojku, už teď má 230 normostran. Jednička se zdála příliš dlouhá... O_O

[27]: Tak držím palce.

29 Simlenka Simlenka | 28. března 2012 v 20:49 | Reagovat

Fakt? To mě nenapadlo, že by do toho nakladatelství takhle moc kecalo :-( --- jako zas je fakt, že jsou to knížky převážně pro mládež a ty asi tlustý bichle odpudí předem, ale je to smutný :-( já jsem vždycky myslela, že editoři (nebo jak se ta profese jmenuje - lidi, co čtou knížky a spolu s autorem je upravují :-D ) přečtou knížku, poradí kde by se to dalo napsat zajímavěji, zkontrolují pravopis, případně poradí co vypustit, ale že jsou to jen rady a zbytek je na autorovi - tohle je mazec :-(    Aleno, taky držím pěsti, ať knížku seženete... já nějak s knihovnou nejsem kamarád, ne že by mi nějak vadily, ale já mám hrozný problém, že když se mi knížka líbí, tak ji prostě potřebuju mít, nestačí mi jen půjčená... ikdyby na chleba nebylo :-D a tak jsem kvůli knížkám nonstop v kontokorentu a nakupuju tajně, protože manžel už ze mě šílí (ikdyž teď překvapil a koupil mi po maličkém přemlouvání sám asi 7 knížek), ale nemůžu si pomoct, je to silnější než já :-( teď jsem slíbila, že dám s knížkama pokoj a pak mi pan Kratochvíl napsal, že je na bux.cz výhodná akce na Pachatele dobrých skutků a zase jsem objednala :-( - jsem ztracený případ :-(

30 Alena V. Alena V. | E-mail | Web | 29. března 2012 v 19:08 | Reagovat

Simlenko, já to chápu, taky mám ráda knížky nové, voňavé, čisté. Ty očtené, flekaté, osahané mě odpuzují. Ale v naší velké knihovně se mě ujali, zařadili mě mezi spolupracovníky (neplatím upomínky:-)) a většinou mi nabízejí novinky. Mám pocit, že Mojmíra přede mnou ještě nikdo neměl. Krokvice nebo (krokvici?) ale někdo čte už pěkně dlouho. (Co je krokvice jsem si musela zjistit a jsem zase chytřejší. Díky, Renatko!)

31 simlenka simlenka | 30. března 2012 v 11:17 | Reagovat

tak to já zase ráda ohmatané knížky, když je na nich vidět, že jsou čtené - u mě doma je hned poznat, které knížky čtu často a které jen jednou nebo jsem do nich koukla a nechala je být... ale bohužel se mi několikrát stalo, že jsem si půjčila knížku, strašně se mi líbila a nebyla k sehnání a v tu chvíli se ve mě probouzelo moje špatné já, strašná touha knížku vlastnit a nebyla jsem daleko k tomu ji zapřít, že jsem ji ztratila nebo tak :-( nikdy jsem se k tomu neodhodlala, ale už jen ta myšlenka... pár knížek jsem si taky okopírovala, ale to pak vyšlo možná dráž než koupit novou - no prostě se v knihovně bojím, že se mi něco zalíbí tak, že pak bez toho nebudu moct být :-D jsem maniak! a moje děti bohužel ne :-( doufám, že se to v nich taky probudí, ale zatím jsou to takoví knižní ignoranti (ale jsou ještě malé 4 a necelé 2 roky) o krokvici je super video s renatou fučíkovou na youtube - 3 minuty s... pouštěla jsem si ho asi 10x než jsem si knížku koupila :-D

32 Renata Štulcová Renata Štulcová | Web | 30. března 2012 v 16:30 | Reagovat

Já to vezmu všechno najednou.

- Za to zkracování můžou finanční kalkulace a někdy i strach nakladatelů, že tlustou knihu lidi nekoupí. Týká se to ale jen českých knih. Zahraniční se naopak uměle natahují (velikost písma, mezery mezi písmeny...)
Redaktor neovlivní obchodní záležitosti.

Pachatele dobrých skutků budu taky ted´pořizovat v celém tom balení. Je to úžasné čtení pro úplně všechny.

Při vymýšlení názvu Růže a krokvice jsem měla na mysli singulár, ale už v nakladatelství mě upozornili, že je to vlastně hříčka, že to funguje i v plurálu. :-)  Krokvice je vlastně trojúhelník s ryskou a zároveň ve středověku a starověku sloužila jako vodováha. Bez ní by se nepostavila jediná kamenná stavba. Proto je tak důležitá.

Při stavbě měli vlastně podobný dřevěný pravoúhlý trojúhelník, jaký se používá ve škole, jen ta ryska tam chyběla. Místo ní visela ze špičky na provázku olověná kulička. A tím se zjišťovalo, zda je okenní parapet vodorovný, zda je zeď kolmá atd.
Růže je pak symbol tajemství.
Renata Fučíková překřtila knihu po přečtení na Šifru krále Karla. To myslím sedí. Jen mě to prostě nenapadlo. Škoda.

Video na youtube je bezva, musela ho v UPC natočit Ilustrátorka sama, já musela učit. :-( Nepovedlo se mi tenkrát se uvolnit. Měli jsme v práci zrovna komplikace kvůli výměnným pobytům.

S knihami mám zase jiný problém, už je není kam dávat... A to jsem si právě objedanala tři anglické, které se asi překladu v ČR nedočkají. Budu potřebovat někde vyčlenit 15cm v knihovničkách. To jsem tedy zvědavá, zda se mi to podaří. Jinak si knihy hodně půjčuju, ale v malém městě občas nemají všechno.

33 Alena V. Alena V. | E-mail | Web | 30. března 2012 v 20:26 | Reagovat

Pěkný večer, nemáte odkaz na to video? To mě teda zajímá. Jsou to vážně zajímavé věci.

34 Simlenka Simlenka | 30. března 2012 v 20:34 | Reagovat

tak u nás už je to s místem taky na štíru :-D momentálně bydlíme v obrovském služebním baráku, ale až se jednou budem muset vystěhovat, tak mě manžel asi prokleje... ale on je zase blázen do akvárií a to taky nějaké místo zabere, takže jsme si kvit... momentálně ale vybavuji především dětskou knihovnu, za prvé mě samotnou začaly ty dětské příběhy bavit, znovu se ráda ponořuji do světa pohádek i čtení pro puberťáky, některé knížky jsou fakt perličky. Teprve nedávno jsem objevila knihy pana Kratochvíla a jsem z nich nadšená, má krásný humor a je to hrozný sympaťák :-) aspoň tedy podle fotek a toho jak píše... Zaujalo mě, Renato, když jsem Vám brouzdala po Facebooku, jak se vlastně přátelíte s velkou spoustou spisovatelů (resp. máte je v přátelích) - netušila jsem, že se takhle mezi sebou znáte a přijde mi to fajn a milé, díky Vám jsem objevila třeba Petru Braunovou... - ten internet :-D

35 simlenka simlenka | 30. března 2012 v 20:35 | Reagovat
36 simlenka simlenka | 30. března 2012 v 20:45 | Reagovat

Šifra krále Karla je sice hezký název, ale hrozně by mi to připomínalo právě onu Šifru mistra Leonarda a ikdyž se mi ta knížka líbila, nevím jestli by mě to předem trochu neodradilo...

Já takhle byla zprvu hodně skeptická k Rafaelově škole, prostě jsem si umanula, že to bude česká kopie Harryho Pottera s malou obměnou a v jistém směru tam i podobnost je (marina "poloviční sirotek", co ročník to knížka, je neustále v nebezpečí, které ji bude pravděpodobně pronásledovat až do konce...) ale nakonec mě knížka dostala a přesvědčila o tom, že to žádná kopie není - koupila jsem ji na základě jedné recenze s tím, že když to bude blbost, tak ji šoupnu na aukro :-D no, ale jen jsem ji zhltla, začla jsem zjišťovat informace o spisovatelce a... zbytek už znáte, zkoupila jsem všechny knížky, které v knihkupectví měli a bylo vymalováno :-D a teď budu čekat, dokud nenapíšete další... :-D

37 Alena V. Alena V. | E-mail | Web | 31. března 2012 v 9:03 | Reagovat

Děkuju za odkazy, mám co studovat a poznávat a číst. Renatko, moc děkuju za tu chvíli, kdy jsem tě mohla osobně potkat:-)

38 Renata Štulcová Renata Štulcová | Web | 31. března 2012 v 20:14 | Reagovat

[36]:

[34]: No, my se hodně známe a přátelíme, máme většinou úplně stejné problémy i radosti. Petra Braunová má hodně knížek a krásných. Vřele doporučuju.

Za Rafaelovu školu jsem ráda, že neskončila na Aukro, ačkoli třeba by si ji tam někdo za levněji rád pořídil :-)

[37]: Já taky děkuju, i za tuhle diskuzi. :-)

39 Alena V. Alena V. | E-mail | Web | 1. dubna 2012 v 11:19 | Reagovat

Na Petru Braunovou si tady taky dělám zálusk:-)

40 rolled rolled | Web | 9. září 2016 v 9:23 | Reagovat

půjčka česká lípa O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama