Komentáře

1 Renata Štulcová Renata Štulcová | Web | 5. dubna 2012 v 19:38 | Reagovat

Napsala jsem komentář do starého článku, a teď jsem objevila tento. Takže knihu čtu a už jsem skoro na konci. Hodně přitom přemýšlím o tom, s jakým rozdílným vnitřním ohněm se my lidé narodíme, abychom dokázali nebo nedokázali čelit velkým nepřízním osudu. Také už déle a dříve jsem si položila otázku, proč při posuzování druhých málokdy dokážeme hledět na problém jeho očima. Potom se vzorce chybného chování přenášejí v rodině z jedné generace na druhou, až se často z psychického problému stane vážná nemoc.

2 Alena V. Alena V. | E-mail | Web | 6. dubna 2012 v 6:17 | Reagovat

Napsala jsi to moc hezky, Reni. Taky o tom pořád přemýšlím a učím se lidi neposuzovat podle toho, jak bych se zachovala sama. Zajímavé je, že i sourozenci, kteří mají oba stejné rodiče a vyrůstají s nimi, mají každý jiný "základ". Záleží na tom, zda je dítě chtěné, správného pohlaví atd.

3 Iva Iva | E-mail | 7. dubna 2012 v 17:57 | Reagovat

Vaši "Sáru" jsem měla možnost číst už v loňském roce, kdy mi ji zapůjčila
"šťastná majitelka" - má mladší sestra.
Je to poutavé čtení a ve spoustě pasáží jako by člověk četl svou vlastní
kroniku...

Je až s podivem jak se chlap, jako Vy, milý Lubomíre, dokáže vcítit do ženské duše...
Přeji spoustu inspirace pro další díla  

Iva Zemanová

4 Lubomír Lubomír | E-mail | 7. dubna 2012 v 18:26 | Reagovat

Renato, krátkou, ale krásnou úvahu jste napsala. Asi všichni v nějakou část života musíme "napravovat chybné vzorce chování", které jsme - často nechtěně - přejali od druhých, pohříchu od rodičů. Ono je ale těžké přijít na to, které ty vzorce našeho chování jsou chybné, protože na mnoha našich vlastnostech lpíme jako na naší svébytnosti. Já jsem dlouho bojoval se svým sklonem k ironii a dodnes bojuju se snahou se podceňovat, abych nevypadal jako nabubřelý frajer. Díky, že jste Sáru přečetla, humoristicky povrchní kniha to není. Snad až ta další.

5 Lubomír Lubomír | 7. dubna 2012 v 18:28 | Reagovat

Ivě moc děkuji. Vcítit se do ženské duše snad až tak velký problém není, ale pochopit její hloubku a velikost. To asi žádný chlap nedokáže. Možná že vy, ženy, zase nedokážete pochopit to samé u nás mužů. A je to tak dobře, aspoň se můžeme celý život stále poznávat.

6 Alena V. Alena V. | E-mail | Web | 7. dubna 2012 v 20:01 | Reagovat

Musím se přiznat, že mně se hrozně nelíbí, jak začali lidi  žít takovým zvláštním životem, který se (asi) nedá vydržet. Kniha to velmi dobře zachycuje.

7 Míla Gross Míla Gross | E-mail | 8. dubna 2012 v 20:15 | Reagovat

Silný příběh, úžasně napsaná kniha. Sára je tak plná rozporů, kdy se prolínají pasáže, kdy je potřeba ji litovat, chvílemi i odsuzovat.... Autor její psychiku tak dokonale vystihl a sugestivně popsal, že se kniha čte jedním dechem....."nahota" ženského myšlení je neskutečně odhalena (..až mně mrazilo, že tohle dokázal autor  pochopit). Mně se díky Sáře podařilo hodně věcí vyřešit..... je to trochu komické, že mně nepomohly kamarádky - ženy, ale autor - muž :-) Lubomír je velký spisovatel a doufám, že se dočká patřičného ocenění. Je pravda, že v dnešním světě lidé moc nechtějí číst a rozebírat lidské trápení, ale ono tu je a nikdo se mu nevyhne....A kniha Lubomíra nabízí i postřehy, ze kterých si čtenář může vybrat nabízenou pomocnou ruku. Gratuluji a moc fandím !!!!!

8 Lubomír Lubomír | 12. dubna 2012 v 11:40 | Reagovat

Děkuji, Mílo. Na tenhle krásný vzkaz se těžko odpovídá, abych nevypadal samolibě. Ale moc si ho cením, mám ho na srdci jako zdroj energie k další tvorbě. DÍKY!

9 edithhola edithhola | E-mail | Web | 18. dubna 2012 v 0:01 | Reagovat

Knihu už do pana Müllera mám a už jsem se do ní začetla. Je to pro mě hodně zajímavé, protože o ženské hrdince - nechtěném dítěti - píše chlap. Čtu to s úžasem, jak vlastně muž vyjadřuje ženské emoce. A hned na první stránce je, že smutek srdce je černý. Tak nějak mi to koresponduje s dikusí zase kolem mé knihy, kterou navrhoval také muž - grafik - a dal tam černé srdce.

10 Alena V. Alena V. | E-mail | Web | 29. dubna 2012 v 16:58 | Reagovat

Děkuji za všechny postřehy. Doufám, že vám četba Příběhu Sáry... přinesla zajímavé myšlenky o vlastním osudu.

11 Alena V. Alena V. | E-mail | Web | 6. května 2012 v 20:40 | Reagovat

Zajímavá a velmi niterná recenze od Edith: http://edithhola.blog.cz/1205/recenze-svetlo-me-samoty Děkujeme.

12 Lubomír Lubomír | E-mail | 7. května 2012 v 11:05 | Reagovat

Děkuji všem čtenářkám za to, že si knihu koupily nebo půjčily, přečetly a podělily se s dalšími návštěvníky blogu i se mnou o své dojmy a názory. Děkuji Alence Vorlíčkové za rozhovor a péči o Sáru.... Sára i já jsme ze srdce vděční. Díky ♥

13 milena milena | E-mail | 6. září 2015 v 0:22 | Reagovat

On opravdu rozumi zenske dusi...protoze ji dovede vysat. A pomocnou ruku nenabizi. To ne. Jen na papire. Ve skutecnosti od problemu utika jako kazdej chlap.
Milena z Teplic

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.