Denisa Prošková a její aktuální kniha

12. června 2012 v 20:31 | Edith Holá |  Společné čtení a recenze knih
Spisovatelku a novinářku Denisu Proškovou jsem potkala na květnovém křtu její aktuální knihy Láska, neštěstí, štěstí, pěstounství. Její osobnost mi učarovala. Je krásná, milá, společenská, vtipná a má velmi hřejivý a melodický hlas. (Reportáž ze křtu zde na mém osobním blogu). Denisa byla laskavá a zodpověděla osm našich otázek. První dvě jsou k tématu knihy a dalších šest je o spisovatelském řemeslu. Jen krátce připomenu, k čemu je tato rubrika na blogu Gaia.

S Alenou Vorlíčkovou, autorkou projektu Pohádky pro společné čtení, jsme založily na blogu Gaia rubriku na podporu čtení žen (zejména maminek s dětmi a po dětech). Mnoho z nich uvízne u červené knihovny nebo u telenovel.
Do našeho "společného čtení" se snažíme vybírat knihy, v nichž hlavními hrdinkami jsou ženy, které jsou něčím jiné. Ať už těžkým osudem, s nímž se perou nebo si naopak poradí s vtipem. O životě přemýšlí a snaží se kultivovat samy sebe.

Na červen jsme vybraly knihu, která je sice psána oddechovým způsobem (autorka je novinářka a miluje fejetony) a zabere vám tak tři hodiny času, ale je v ní tolik myšlenek, které zasáhnou naše stereotypní názory, že si zaslouží místo v našich knihovnách. Abychom si mohli kdykoliv po ní sáhnout a připomenout si, že i s těžkým osudem může člověk zůstat laskavý a láskyplný.


V měsíci červen tedy společně čteme knihu Denisy Proškové a Vlasty Kršňákové
"Láska, neštěstí, štěstí, pěstounství" (NLN 2012)

Deniso, vaše nová kniha mě velmi zaujala, proto bych vám ráda položila několik otázek, abychom ji přiblížily i našim čtenářkám.

1. Kdybyste věděla od lékařů, že máte před sebou půl roku života a měla byste rozhodnout, do které rodiny své děti svěříte, dala byste je do péče pěstounům Kršňákovým, o nichž je kniha?
Bez váhání. Tito manželé jsou, když použiju módní slovo, autentičtí. Lidi z vesnice - v tom nejlepším smyslu slova! Nedělají ze sebe žádné intelektuály, ale mají přirozenou inteligenci. Jsou oba velmi pracovití a Vlasta je skvělá domácí manažerka. Děti u nich mají lásku i řád plus žijí v přírodě - to považuji u dětí s poničenými dušemi jako další obrovský klad. Když to shrnu: Tato dvojice je strašně poctivá k sobě i ke světu. To moc nevídám.

2. Na křtu vaší knihy jste říkala, že z osmi rodin, které jste navštívila, byste asi polovině nesvěřila ani plyšového medvěda. Čím se tyto pěstounské rodiny tedy lišily od Kršňákových a od těch dalších, které se vám zdály dobré? Co vám tam vadilo?
Jsem hodně citlivá na manipulátorství, a předstírání. To, že si někdo bere děti hlavně pro peníze, nebo pro potřebu někoho ovládat, nebo aby se prsil před ostatními, jak je dobrej, protože si vzal dvanáct dětí, je celkem čitelné.

3. Vy už jste vydala čtvrtou knihu. Na blog Gaia si chodí číst i začínající autoři, kteří mají za sebou první knihu nebo začínají obcházet nakladatelství se svým prvním rukopisem. Vzpomenete si ještě, jak jste poprvé svůj rukopis nabízela? Kolika nakladatelstvím? Nebo jste měla štěstí hned napoprvé a velké nakladatelství jako NLN vás bralo všemi deseti?
Já to měla možná trochu jednodušší v tom, že jsem začínala jako redaktorka v časopise Marianne, který byl na konci devadesátých let tak trochu fenomén. Četlo jej hrozně moc žen: od prodavaček až po europoslankyně. Kupodivu si moje jméno lidi pamatovali z článků. Na to pak navázalo "zviditelnění" v pondělní příloze Mladé fronty Ona dnes, kde mi vychází pravidelně tak jednou měsíčně fejeton. Zírám, jaký to má dopad. Do nakladatelství NLN jsem se dostala s tím, že už moje jméno znali, a pak se to začalo nabalovat. Na druhou stranu ale musím říct, že bohužel nejsem super žena, která zvládá levou zadní kariéru i rodinu. Mám dva syny a dokud byli malí, neměla jsem jakožto matka bez babiček v místě bydliště čas ani kapacitu svoje literární ambice dotáhnout do zdárného konce. Rozjela jsem se až po čtyřicítce. A to si pište, že jsem měla strach, že už mi ujel vlak. Že na mně starou hydru nebude - když dnes debutují dvacítky- nikdo zvědavý. Dneska se tomu směju. Každý máme svoji cestu a svůj čas.

4. Když se rozhodnete, že tohle téma bude na knihu, tak vás k tomu popíchne někdo jiný nebo už přímo nakladatel? Nebo píšete, a až máte rukopis hotový, tak teprve zavoláte nakladatelům?
Vím, že to bude působit, že se vytahuji, ale zatím ke mně všechny knihy pro dospělé přišly samy. Dostala jsem nabídku od vydavatelů. V případě knihy o pěstounech od investora tohoto projektu. U dětských knížek - jsem původní profesí akademická malířka- jsem na tom stejně jako všichni ostatní. Vymyslím, nabídnu se a čekám. Baví mne totiž autorské věci.

5. Zpravidla první kniha jde rychle. Další už je vlastně dřina. Škrty, přehazování kapitol … Je to tak i u vás?
Tím, že mě živí novinařina, jsem de facto profesionální grafoman. Na všem zlém je vždycky něco dobré. Uzávěrky a termíny mne vycvičily, že píšu docela rychle a když se zaseknu, vím, že když to nepůjde hned, půjde to za chvíli. Nejdůležitější je podle mě nenechat se semlít a odradit vnějším světem.

6. Jaká je spolupráce s odpovědnou redaktorkou? Jaké zásahy si do knihy necháte líbit?
Média mne vycepovala v tom, že jakmile dá člověk text z ruky do spárů editora, děj se vůle boží. Asi jsem klikařka, ale zatím jsem vždycky narazila na kompetentní lidi. Někdy jsme si třeba nesedli osobně, po pracovní době bychom na kafe nikdy nešli, ale mohli jsme se respektovat profesně. To je hrozně důležité. Kde není profesní důvěra, tam to nikdy dobře nedopadne. U knížek pro mne bylo samostatnou kapitolou moje setkání s editorkou Ivetou Coufalovou před deseti lety. Mimochodem to ona doporučila v nakladatelství Lidové noviny vydání mé prvotiny - souboru fejetonů. Momentálně spolu pracujeme už na "naší" společné čvrté knize. Mezitím se z nás staly kamarádky. Jejím připomínkám absolutně věřím. Když mi řekne: "Hele, tohle je moc ukecaný, na půlku to zrubnu," ani neceknu. Pro vydavatelství Grada pro změnu dělám autorské knížky pro děti. Tak jsme si zase sedly s paní Helenou Varšavskou. Pro autora je podle mě důležité, aby na všem, co z něj vypadne, sebestředně nelpěl jako na plodu geniality a nad připomínkami editora nebo zodpovědného redaktora se minimálně zamyslel. Ten vnější pohled je často důležitý a posune věc dál.

7. Máte nějaký spisovatelský/novinářský vzor, po němž vždy sáhnete, když najednou nejde a nejde kapitolu dopsat?
Žádný vzor nemám. U mě se literární lásky střídají podle nálady, momentální životní situace i stupně únavy. Z cizích autorů mne třeba dostal americký autor afghánského původu Hosseni Khaled.
Z jeho vypravěčských schopností mám normálně mindrák. Z českých autorů mě hrozně baví Irena Dousková. Dokončuju právě teď knížku o Evě Urbanové a už to tak trochu tahám z paty... Finalizování mi připadá vždycky nejhorší. Tak si odskakuji pro vzpruhu k těmhle dvěma.

8. Kolik času píšete denně, když pracujete na knize? A v který denní/noční čas se vám nejlépe píše?
Časově to nejsem schopna změřit. Chodím do práce, k tomu rodina, navíc jsem jakživa neměla luxus vlastní pracovny, kde bych se zamkla a nikdo mne nesměl rušit. Život mne tím pádem dokopal ke zjištění, že moje jediná šance je vstávat brzy ráno. Naštěstí jsem skřivan a nedělá mi to problém. Platím za rodinného úchyla, který leze z postele už v pět. Večer už ze sebe nevypotím ani písmeno. Cokoliv, co je po jednadvacáté hodině intelektuálně náročnějšího než strkání prádla do pračky, nezvládám. Od chvíle, kdy mi odrostly děti, nedržím volné soboty. Sobota je jediný den, kdy se můžu soustředit a plně koncentrovat a kompletovat, co ze mne přes týden po kouskách vypadlo.


Děkujeme za rozhovor a upřímné odpovědi.

P.S. V měsíci březnu jsme společně četli knuhu Mojmír od Renaty Štulcové - rozhovor s ní

Duben byl věnován knize Světlo mé samoty od Lubomíra Müllera, rozhovor s ním zde

V květnu jsme četli novinku od Francouze Patricka Lapeyre Život je krátký a touha bez konce, na kterou teprve vycházejí oficiální recenze.

Básnířka Vlasta Ratislavová (na blogu Alma) nám v červnu dává nahlédnout do své připravované knihy Balkánský zpěv jednou kapitolou zde http://gaia.blog.cz/1205/balkan-zpiva
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 12. června 2012 v 21:55 | Reagovat

Výborné otázky a skvělé odpovědi.
Asi má autorka pravdu, že při spolupráci s redaktory nehraje roli osobní sympatie, ale důvěra v jejich profesionalitu. Osobní sympatie už jsou něčím navíc, bonuskem.
Ještě mě zaujalo hodnocení pěstounských rodin. Protože si taky nedělám iluze, že vzít si děti kvůli penězům znamená mít je rádi.
Dokonce jsem viděla před časem oficiální názor společnosti, která doporučuje pěstounství - cituji: nemusíte je mít rádi, ale musíte se o ně dobře postarat.
Sorry, ale aspoň určitá porce lásky by tam měla být.

2 edithhola edithhola | E-mail | Web | 12. června 2012 v 22:08 | Reagovat

[1]: Prosím Tě, Vendy, která organizace to byla?

3 Alena V. Alena V. | E-mail | Web | 13. června 2012 v 8:39 | Reagovat

Edith, děkuju za zajímavý tip a rozhovor. Denisa je mojí oblíbenou novinářkou právě z dob vrcholného období časopisu Marianne a teď kvůli fejetonům odebírám magazín Ona MF Dnes.
O pěstounství poslední dobou dost přemýšlím.

4 Jitka Z. Jitka Z. | Web | 13. června 2012 v 20:00 | Reagovat

Stejně jako Alena mám Denisu ráda jako novinářku z Marianne a v magazínu MF Dnes patří její texty k tomu lepšímu. Rozhovor je skvělý, jak otázky, tak odpovědi. Pěstounství je zajímavé a závažné téma, zároveň velmi citlivé, protože ve hře jsou osudy dětí... Děkuji, Edith.

5 Alena V. Alena V. | E-mail | Web | 14. června 2012 v 6:24 | Reagovat

Knížku jsem si objednala, určitě pak budu mít další dotazy.

6 edithhola edithhola | E-mail | Web | 17. června 2012 v 22:17 | Reagovat

[5]: Tak dej vědět, jak se líbí. Já ji dočítám.

7 Alena V. Alena V. | E-mail | Web | 18. června 2012 v 13:11 | Reagovat

Už jsem přečetla a musím si utřídit myšlenky.

8 Hanka Hanka | E-mail | Web | 21. června 2012 v 7:39 | Reagovat

Zrovna píšu recenzi na Kouzelný svět rostlin a tak mne rozhovor s autorkou moc potěšil. Děkuji, tuhle knihu si taky ráda přečtu.

9 edithhola edithhola | E-mail | Web | 27. června 2012 v 21:44 | Reagovat

[8]: Dobrý den, Hanko, Váš web mě také zaujal. Ráda si ho pročtu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama