Červenec 2012

Pohřebiště knih

28. července 2012 v 14:12 | Alma |  ŽENA VE FOTOGRAFII
Pohřebiště knih
Jen malá chvilka letu , docela příjemného stavu bez tíže, uvolnění před neodvratným koncem. Jedna po druhé padají knihy do kontejneru. Pleskavý zvuk je někdy hlubší, jindy slabší, někdy je to jen takové zakníknutí . Vše záleží na počtu stran svazku. V nepravidelných přestávkách padají, padají, plní břicho nádoby na odpad s nápisem P a p í r. Nic jiného, než obyčejný papír. Nezáleží na tom, zda je pokryt filosofickým, lyrickým či naučným textem nebo mastnými skvrnami od salámu. Je to jenom papír, již nemá jméno Kniha. Ta právě ztratila své původní vznešené poslání , měla smůlu. Byl jí vyřčen ortel smrti jen proto, že bydlela v polici Obecní knihovny malé vesničky.
Není místo, svět ovládají předpisy.
Není prostor ani pro poslední záchranu pro zájemce vyřazených knih za 1 korunu.
Není ani zájem. Tak co řešit? Ještě že máme kontejnery na třídění odpadu. Jinak bychom museli z nařízení úřadu třeba .... pálit knihy.
Když se mezi pálenými díly v r. 1933 v Německu ocitly i svazky básníka 19. století Heinricha Heineho, podle jeho proroctví z roku 1822: "Tam, kde se pálí knihy, dojde nakonec také na pálení lidí", se jeho slova naplnila.
Jen trocha optimismu. Několik svazků potupné likvidaci uniklo. Jsou to ty, o které jsem požádala a zadarmo si je odvezla domů.


Čokoládová cukrárna blízko Anděla

1. července 2012 v 11:45 | Edith Holá |  Literární kavárny aj.
Druhým místem, kam vás zvu na příjemné posezení s knihou nebo sešitem a tužkou, je Čokoládová cukrárna nedaleko metra Anděl na rohu ulice Radlická. Když jsem na začátku týdne psala na TT "čokoláda" první článek na svém osobním blogu, tak jsem si posteskla, že asi neexistují kurzy o umění čokolády. To, co hledám, je často blízko. Ani ne sto metrů od mé práce je právě tato Čokoládová cukrárna, jejíž majitelkou je cestovatelka. Do čokolády se zamilovala, když byla jako au-pair ve Švýcarsku. Do její kavárny si občas chodím číst nebo v dubnu jsem tady trávila skoro každý den hoďku proškrtáváním a úpravou rukopisu "Cesty k mým matkám". Je to místo stvořené pro inspiraci. Tichá atmosféra je protikladem k svištícím autům za starodávnými okny. Pár stolků, barvy fialovo bílé a šedivé, které mám ráda. Sem tam kamínky různých odstínů lila. Tady se prostě píše samo.