Něco za něco - Markéta Dočekalová

1. dubna 2013 v 14:06 | Edith Holá |  Společné čtení a recenze knih
Na měsíc duben jsem pro blog Gaia a společné virtuální čtení vybrala dva romány Markéty Dočekalové. Recenzi na debut Něco za něco si můžete přečíst na mém osobním blogu dnes zde a na druhý román Rychle a bezbolestně už jste ji četli před měsícem zde.
Rozhovor s autorkou po rozkliknutí "celý článek".


Markéto, zajímalo by mě, jak se cítíte jako lektorka tvůrčího psaní, v němž hodně upozorňujete i na stylistiku, když otevřete prvně svou vydanou knihu a najdete chybu?

Ve skutečnosti práce na knize nekončí nikdy. Pouze v určitém momentu si autor musí říci dost a rukopis jde ke korektuře a pak do tiskárny. Nicméně platí, že text stárne a autor se vyvíjí, takže je úplně běžné, když vezmete do ruky svou knihu, že si říkáte: "tohle a tohle jsem měla napsat jinak…"Proto se řídím jedinou věcí a tou je poctivost. Vím, že v dané době a za daných podmínek jsem té knížce dala absolutní maximum. Také paní redaktorka Dana Flídrová z Grady věnovala textu velkou pozornost, takže žádné příšerné nebo velké stylistické chyby určitě v knížce nejsou. Drobnosti se najdou vždy, ale to už k psaní patří. Každá další kniha by měla vždy být o malý kousíček lepší. Pokud se to podaří, jsem spokojená.

Začínající psavce zajímá, jak je to s promítáním vlastních zkušeností do postav. Ptají se, zda se to smí? Váš debut Něco za něco má dokonce tři stěžejní postavy. Promítla jste do každé něco ze sebe, nebo jen do jedné?

Žádný autor nemůže psát bez toho, aby do rukopisu nepromítal sebe, své vidění světa, zkušenosti, zážitky, trápení i radosti apod. Autor je filtr, přes který vše jde. Vždyť právě to odlišuje dobré knihy od těch tuctových - že se autorovi povedlo ukázat jiný pohled na tisíckrát zpracovávané téma. A právě ten pohled, to je ten filtr uvnitř v nás. Čím zkušenější jsme, čím bohatší život máme, tím je větší šance, že náš pohled bude zajímavý. Ne náhodou se stále potvrzuje, že čím složitější a obtížnější je autorův reálný život, tím zajímavější jsou jeho texty. Nejde psát odosobněně, nejde se odstřihnout se svými zážitky a zkušenostmi od vlastního textu. Tedy vlastně, jde to, ale pak ten text nestojí většinou za nic. Autor ve svém textu musí být "obsažen". Pokud jde o Něco za něco, do této knížky jsem promítla velmi mnoho prožitků, zkušeností a různých trápení. Nutno podotknout, že nešlo jen o mé prožitky a má trápení, autor také příběhy sbírá, naslouchá lidem a pak kompiluje, třídí a vybírá, inspiruje se a tvoří. To patří k práci spisovatele. Do každé z postav jsem promítla něco ze svého života a také něco z života jiných lidí, které jsem při sbírání materiálu k tomuto románu potkala. To nejzásadnější, co je v tomto románu promítnuto ze mne, je jeho hlavní myšlenka, základní vidění světa a filozofie - totiž, že v životě je vždy něco za něco a že bychom měli věřit, že vše, co nás potkává, se děje v náš prospěch. A to bohužel i přesto, že mnohdy ten prospěch nevidíme hned, ale třeba až za mnoho let.

Můj blog čtou i blogující senioři. Píše u nás někdo pro tuto věkovou kategorii? Měla jste někoho jako předobraz pro sedmdesátiletou ženu v románu Něco za něco, která potkává svou lásku i v tomto věku, také se musí vyrovnat se ztrátou syna a tak nějak vůbec s tím, jak vychovávala?

Přiznávám, že z hlavy nevím, kdo z českých autorů se věnuje seniorům, musela bych hledat. Ještě nejsem v této cílové skupině, tak tyto knihy zatím nevyhledávám. Pokud jde ale o mou hrdinku, předobrazem byla moje maminka. Také jsem hodně hovořila s ženami tohoto věku a sledovala jsem, jak vidí svět, jak mluví, jak se chovají, jak vzpomínají na svůj život, co považují ve svém věku už za nepřípustné, nedovolené nebo z nějakého důvodu nemorální apod. Strávila jsem mezi ženami tohoto věku dost času, abych nasála atmosféru.

K románu Něco za něco už mám jen jednu otázku. Ke konci knihy se objeví medicínsko-etické téma. Jde o zmrazené sperma manžela, který umřel. Na kurzu jste mi říkala, že už takovéto případy u nás byly, že Vám je nějaký lékař prozradil. Samozřejmě chybí právní úprava. Šla byste do toho jako Vaše hrdinka 40-letá Martina? Nechci čtenáři prozrazovat, o co přesně jde. Můžeme se k tomu vrátit ke konci dubna, až budou mít šanci si knihu přečíst.

To je velmi těžká otázka, protože ono se hezky říká "co by, kdyby", ale když tak zvaně dojde na lámání chleba, může být všechno úplně jinak. Šlo o šanci na záchranu života vlastního dítěte. Myslím, že každá máma se asi pokusí udělat úplně vše, co jde, aby svému dítěti dala šanci. Dokonce i tehdy, když ta šance může být jen malá. Asi ano, asi bych stejně, jako Martina, zkusila a podstoupila úplně všechno, abych svému synovi dala šanci.

Ve Vašem druhém románu Rychle a bezbolestně je obchůdek plnící jakékoliv přání. Rychle a bezbolestně může mít klient to, po čem touží. Jen se za to upíše, že jednou bude za okamžité splnění své tužby, dlouho a bolestivě trpět. Napsala jsem recenzi na tuto knihu a už se ozvala jedna žena, že se jí o tom zdálo. Pár dalších blogerů by také smlouvu podepsali jako postavy z Vaší knihy. Sama jsem román musela číst pomalu, protože jsem pořád přemýšlela, jestli opravdu existuje u každého člověka jedno jediné přání, které se mu opravdu může splnit rychle a bezbolestně a tím vykoupit dva prodavače z obchodu (otec s dcerou.). Bohužel mě dostihlo i jedno dost ošklivé. Naštěstí já bych se neupsala. Vy ano? Co Vás k tomuto nápadu téměř faustovskému inspirovalo?

Snad nejsem příliš sebevědomá a neskromná, když řeknu, že vím naprosto jistě, že já bych se neupsala. Neupsala bych se právě proto, že mám vidění světa, které jsem zpracovala v románu Něco za něco. Když se mi cokoliv nedaří a nemohu v nějaké tužbě dosáhnout svého cíle, tak to tak asi má být. Nevidím za roh. Dokonce nevidím ani takovou drobnost, jako co bude za minutu, za hodinu, zítra…. Vesmír (Bůh, či říkejme tomu jakkoliv) to ví, já ne. Proto vkládám v tomto smyslu svůj život do jeho rukou. Hlavou zeď neprorazíš a co má být, bude - stejně tak, co být nemá, nebude. Když se to pokusíme obejít, zlomit nebo snad nad tím na chvilku vyzrát, přijde nakonec výprask. Tomu věřím.

Markéto, děkuji Vám za rozhovor.

Rozhovor vedla Edith Holá.
Na mém osobním blogu můžete najít i rozhovor s markétou Dočekalovou o kurzech tvůrčího spaní a o její literární agentuře Mamtalent.cz "Co s rukopisem v šuplíku?"
Markéta Dočekalová
Jako první začala nabízet kurzy tvůrčího psaní v Čechách v roce 2000, zkušenosti načerpala i na zahraniční stáži v USA.
Jednotlivé kurzy k literárním žánrům najdete zde - tento web provozuje od roku 2002.
Od roku 2001 vydali absolventi kurzů třicítku novel a románů. V průměru v jejích kurzech každý rok vzniknou 2 až 3 knihy, které jsou pak následně úspěšně vydány, zde
Jako první začala na trhu nabízet online kurzy tvůrčího psaní, je autorkou nejprodávanějších učebnic tvůrčího psaní (Tvůrčí psaní pro každého - díl 1 až 3, nakladatelství Grada a.s.)
Pro televize napsala cca 3000 scénářů, z toho bylo 700 dílů tv seriálu Ulice (spolupráce na scénáři, šlo o týmovou práci) + spolu-autorka filmu Hasiči (dramaturg + spolupráce s dalším scenáristou)
romány
Něco za něco (Grada 2011)
Rychle a bezbolestně (Grada 2012)

V roce 2012 se stala majitelkou a provozovatelkou literárního serveru www.mamtalent.cz
a majitelkou stejnojmenné literární agentury
na facebooku zde
Celou jeji biografii si můžete přečíst např. Na webu Grady zde
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Polgara Polgara | Web | 3. dubna 2013 v 20:20 | Reagovat

Markétu Dočekalovou znám jako hlavní organizátorku právě zmiňované stránky mamtalent a díky tvůrčímu psaní.
Nicméně její knížka mi není neznámá, chystám se k jejímu přečtení a rozhovor s ní mě přesvědčil, že knížka za to bude stát. Přeji hodně štěstí, jak v životě, tak ve spisovatelské branži. :-)

2 Otavínka Otavínka | Web | 3. dubna 2013 v 20:34 | Reagovat

Milá Edith, díky za báječný rozhovor. Tuto autorku já obdivuji již delší čas. Knihu "Rychle a bezbolestně" četla moje kamarádka a říká tomu noční román, protože prý je to tak čtivé, že nelze přestat a musí se číst až do konce. Já osobně mám objednanou knihu " Něco za něco". Téma mne velmi láká. Doufám, že už přijdu na řadu, jsem třetí v pořadí. Setkávání s takovými osobnostmi je určitě přínosné. Škoda, že nejsem mladší, hned bych se do ledasčeho pustila. :-)

3 Kitty Kitty | E-mail | Web | 3. dubna 2013 v 22:24 | Reagovat

Ano, autorku znám. Mám její knížku o tvůrčím psaní a prostudovala jsem ji. Možná i druhou, ale ve stěhování jsem ztratila přehled; mám ji pročtenou z poloviny. Je to dost pracné čtení, ale člověk získá přehled o žánrech a metodách. Budu se zajímat i o její romány, pokud je doporučují i další, nebudou špatné. A dobré knížky, na ty se těším. Sama jsem si teď vydala svoji "virtuální knížku", je to takové pelmel z mého blogu, všech žánrů. Chápu a učím se od paní Markéty, k jejím knihám o tvůrčím psaní jste mě dovedla Vy, Edith. Autorce blahopřeju a těším se, že si počtu... :-)

4 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 3. dubna 2013 v 22:36 | Reagovat

[1]: Polgaro, určitě si ji přečti.

5 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 3. dubna 2013 v 22:37 | Reagovat

[2]: Otavínko, pro Tebe je to kniha jako stvořená. Počteš si! Rychle a bezbolestně jsem musela číst raději pomalu a pořád jsem nad ní přemýšlela.

6 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 3. dubna 2013 v 22:39 | Reagovat

[3]: Kitty, proto radši chodím přímo na kurz a do knihy jen nahlížím:-). Tak pak napiš, jak se Ti romány od paní Markéty líbily.

7 Kitty Kitty | E-mail | Web | 3. dubna 2013 v 22:50 | Reagovat

[6]: Slibuju. Nahlídnu do netu, kde je zrovna mají, a jdu na to. Třeba i koupím a  pak pošlu knihobusem... ;-)

8 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 3. dubna 2013 v 23:30 | Reagovat

Co se týče knih, jsem zvědavá a myslím, že bude  dobré si knihu přečíst.

9 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 3. dubna 2013 v 23:31 | Reagovat

K tomu tématu, ztda bych podepsla podmínku, aby se mi vyplnila jedna touha- nepodepala- respektuji také běh života.

10 Vlasta Kostínková Vlasta Kostínková | E-mail | 4. dubna 2013 v 13:03 | Reagovat

Rozhovor s paní Markétou je velmi zajímavý. Myslím, že by se dalo debatovat ještě dlouho.Její postřehy, názory a okolnosti psaní jsou opravdu zajímavé. Díky, Edith za netradiční otázky a na druhou stranu vyčerpávající odpovědi.
Obě knížky jsem přečetla. "Něco za něco" jsem okomentovala na tvém osobním blogu. Knihu "Rychle a bezbolestně" jsem také ihned zakoupila a přečetla. Musím se přiznat, že obě jsem četla od té doby několikrát. Nejen že jsou čtivé s neotřelým dějem, ale každá je úplně jiná.
Doporučuju zejména tomu, kdo má rád strhující děj nad kterým se musí také zamyslet. :-)

11 signoraa signoraa | Web | 4. dubna 2013 v 14:07 | Reagovat

Markétu Dočekalovou znám díky jejím webovým stránkám "Mám talent" a "Tvůrčí psaní".
Knížky bohužel neznám, ale zajímavý rozhovor a obě recenze mě natolik zaujaly, že se po nich určitě podívám a přečtu je. :-)

12 Alena V. Alena V. | 4. dubna 2013 v 18:01 | Reagovat

Děkuji za další tip na čtení :-)

13 Hanka Hanka | E-mail | Web | 6. dubna 2013 v 22:48 | Reagovat

Rozhovor s paní Markétou je velice pěkný a zajímavý, Edith. Bohužel neznám ani její webové stránky ani knížky, což se dá poměrně lehce napravit. :-)

14 MaruskaBabca MaruskaBabca | E-mail | Web | 28. listopadu 2013 v 17:43 | Reagovat

Děkuju za tipy na knihy o tvůrčím psaní...

je pravda, že jak je člověk starší, tak má najednou hodně času a veskrze ho taková činnost jako psaní, introverstská a pomalá, začne více naplňovat...

U mě to minimálně tak bylo.. .když jsem byla mladá, měla jsem priority spíš v tom lítání po okolí...

Skvělé knihy o tvůrčím psaní vydává například René Nekuda... http://www.renenekuda.cz/
Ale také jsem viděla nějaké na SEVTu --  http://www.sevt.cz/obchod/on-line-knihkupectvi/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama