Červenec 2013

Kamila Kašlíková od Vatanai

14. července 2013 v 22:38 | Vanda Janda |  Inspirující ženy
Na Kamilu Kašlíkovou, která zemřela před týdnem, vzpomíná její blízká přítelkyně Vanda. Na závěr textu je výzva k pomoci její rodině...

Kamilu jsem poznala jako ženu manželova kolegy začátkem roku 1997. Byla milá, energická a oproti mně měla jasné, co chce. Potkávali jsme se ještě s dalšími přáteli poměrně často, tehdy ještě všichni bez dětí, jezdili jsme spolu do kina, na koncerty, na návštěvy, bylo to moc fajn období. Jak šel čas, přibývalo sňatků a myšlenek na rodinu a děti. Obě jsme byly těhotné a tak jsme se těšily na miminko a chtěly pro ně to nejlepší, přemýšlely jsme, kde a jak je přivést na svět, co si pro ně pořídit, a jak nejlépe o ně pečovat. Kamile se miminko narodilo o něco dříve než nám a protože se mu nelíbilo v krásném novém kočárku, ale bylo nejspokojenější u maminky v náručí, půjčila jsem Kamile "babyvak", který mi dovezl táta z daleké Ameriky. A hele miminko bylo spokojené a Kamila také. A tak začala přemýšlet, jak k nám do této republiky dostat něco podobného i pro ostatní maminky a miminka. Nebylo to nic jednoduchého, ale protože Kamila byla přesvědčená, že tohle je důležité, pustila se do toho a sháněla informace o nošení dětí, materiálech, úvazech, možnostech, kde šátky vyrábět, kde zjískat certifikáty a jaké podmínky musí splňovat, až se vše podařilo. Kamila založila dnes již mezi maminkami známou značku Vatanai, výrobce šátků pro nošení miminek. Jezdila se svým mužem a dětmi do rodiných center a ukazovala maminkám, jak si šátek správně uvázat a vložit do něj miminko nebo už starší batole, aby byli oba spokojení. Jenže čas pro Kamilu byl vyměřen jen krátce. Kamila bojovala s melanomem statečně, ale ten byl silnější a agresivnější a tak mu 29.6. 2013 podlehla. Zůstane tu ale s námi v našich srdcích a vzpomínkách. A pokaždé, když potkám maminku s děťátkem v šátku, vzpomenu si na čas, který jsem měla možnost s ní prožít.
Nevím, jak pokračovat dále...
Manžel Filip tu zůstal sám se čtyřmi dětmi. Mámu už jim nikdo nemůžeme vrátit, ale můžeme jim ulehčit jejich cestu, když pošleme byť i malou finanční pomoc na účet 2500437283/2010, viz níže.

Autor: Vanda Janda

Petr Kamberský k finanční výzvě:
Jak asi všichni víte, o víkendu umřela Kamila Kašlíková. Zůstaly po ní čtyři děti: od čtrnáctileté Vandy
po dvou a půletýho Olivera. Mámu jim nikdo nevrátíme. Ty nejhorší chvíle přijdou na podzim, v zimě, za dva roky, až nebude mít kdo vyzvednout Olivera ze školky, až bude potřeba sehnat paní na hlídání,...
Nejvíc jim pochopitelně pomůže rodina a sousedi, ale přemýšlel jsem, co můžeme udělat my, kteří jsme daleko a nemůžeme odvézt děti k doktorovi ani pohlídat smečku, zatímco by si Filip měl vyrazit na kolo vyčistit hlavu.
A napadlo mne použít model, který se nám osvědčil už v jednom případě (slabá rodina s velmi těžce postiženou holčičkou): Transparentní účet, z něhož by mohl Filip platit, co bude potřebné: hlídání, kroužky, kurzy, výlety.... aby mohl být s dětma a nemusel všechen čas věnovat shánění peněz.
Když si každý měsíčně odřekneme jeden oběd nebo jednu láhev vína a pošleme stovku nebo čtyři, můžou z toho v průběhu roku být peníze na cestu k moři, na jazykový kurzy, na paní na hlídání... Založili jsme transparentní účet u Fiobanky, takže bude každému viditelná každá příchozí i odchozí platba. Pokud vám to přijde jako dobrý nápad, doporučuju založit trvalý příkaz teď :-(
Tady je to číslo:
2500437283/2010

Tady lze sledovat veškerý pohyb:

Za redakci tohoto blogu Edith Holá, můj text ke Kamile K. zde http://edithhola.blog.cz/1307/zemrela-kamila-kaslikova

Renata Štulcová - královna července

8. července 2013 v 22:33 | Tereza Krejčí a Edith Holá |  Společné čtení a recenze knih
Na červenec nemohu zvolit pro společné čtení jinou knihu, než právě aktuální třetí díl Rafaelovy školy - Rohy faunů od Renaty Štulcové.

Konečně ji mám doma a druhou zítra předám jako dárek své neteřince Tereze. Netrpělivě jsme třetí díl spolu očekávaly a stejně tak už doufáme, že autorka píše vedle Kaziina příbehu i čtvrtý díl Rafaelky, neb čekání na dobrou knihu je vždy velmi obtížné. To se nedá vydržet.

Terezka Krejčí měla ve škole za úkol vyzpovídat někoho, kdo četl stejnou knihu. Jelikož jsme obě četly Rafaelovu školu první i druhý díl, položila otázky mně.